učitel |
(věčný) žák |
Již světoznámý český antropolog a lékař Aleš Hrdlička (1869-1943) definoval
Tři všeobecné zákony šíření lidstva:
|
República Portuguesa
Portugalská republika
1. Marginální sloupec
Rozloha: 92 389 km2 (vč. Madeiry a Azorských ostrovů)
Počet obyvatel: 10 524 000, další cca 3 mil. žijí trvale v zahraničí
Státní zřízení: republika
Hlavní město: Lisabon 557 000 obyv. (aglomerace 1 878 000)
Další významná města: Porto 263 000 obyv. (aglomerace 1 700 000 obyv.)
Matosinhos 167 000 obyv.
Braga 153 000 obyv.
Coimbra 139 000 obyv.
Maia 120 000 obyv.
Setúbal 101 000 obyv.
Évora 56 000 obyv.
Úřední jazyk: portugalština (obvykle rozumí i španělsky)
Hymna: A Portuguesa
Měna: 1 euro (EUR) = 100 centů
HDP / na 1 obyv: 106 702 mil USD / 10 600 USD
Národnostní struktura: Portugalci 99 %, jiní 1 %
Náboženství: římští katolíci 95 %
Vznik: r. 1128 jako knížectví, r. 1139 království (odtržení od Leónského království)
Státní svátky:
10. 6. (1580) Národní den - Den úmrtí národního básníka Luize de Camões
5. 10. Den republiky
MPZ: P
Internetová doména: .pt
Telefonní předvolba: +351
Časové pásmo: UTC+1 (Azory UTC –1)
Slavné osobnosti:
* politici a vůdci: princ Jindřich Mořeplavec (financoval objevné plavby, „Žít je možné, plavit se je nutné“), diktátor Salazar (1932–1968)
* objevitelé: B.Diaz (obeplutí mysu Dobré Naděje 1488), V.da Gama (1. cesta do Indie okolo Afriky r. 1497), F.Magalhães (1. plavba kolem světa 1519–1522)
* renesanční básník Camões (Lusovci - líčí objevnou cestu V.da Gamy do Indie), J.Saramago (nové literární směry, nositel Nobelovy ceny)
* sportovci: fotbalisté (Eusebio, Torres, Figo, Gomez) a významní maratonci (Lopez, Motaová, Ribeirová)
* zpěvačka fado Amalia Rodriguez
Laureáti Nobelovy ceny: (2)
Medicína: A.C.Moníz, 1949
Literatura: J.Saramago, 1998
UNESCO: (13)
Alcobaça, klášter ze 12. stol. (1989)
Angra do Heroísmo na Azorských ostrovech, přístav a pevnosti (1983)
Batalha, dominikánský klášter (1983)
Côa, údolí s pravěkými jeskynními malbami (1998)
Évora, historické centrum města, které bylo sídlem portugal. Králů (1986)
Guimarães, historické centrum (2001)
Horní Douro, vinařský region (2001)
Lisabon, klášter Řádu sv. Jeronýma a Belémská věž (1983)
Madeira, vavřínový les (1999)
Pico, ostrov v souostroví Azory, vinařská krajina (2004)
Porto, historické centrum s římskými a novoklasicistními památkami (1996)
Sintra, kulturní krajina s paláci a zahradami (1995)
Tomar, Kristův konvent, klášterní komplex v renesančním stylu (1983)
Národní parky: (1)
Peneda Gerês (1971)
2. Charakteristika země
Když se řekne Portugalsko, vybaví se:
* země mořeplavců a objevitelů – kdysi koloniální velmoc, dnes po nich zbylo fado, nostalgická tklivá hudba opěvující dávné hrdinství mořeplavců, portugalsky dnes hovoří více než 200 mil. lidí, mezi světovými jazyky je na 7. místě; úředním jazykem je kromě Portugalska také v Brazílii a pěti zemích Afriky
* země, kde se zastavil čas (tato charakteristika však již přestává platit, Portugalsko je jednou z nejrychleji se měnících a rozvíjejících zemí Evropy)
* země, která jakoby nepatřila do Evropy (orientace na zámoří), národnostně jednotná (99 % Portugalců), nejvyšší podíl obyvatel (polovina) žije na venkově, spořivý národ
* nasolená treska, sardinky, korek, a skvělé portské víno
* architektura s arabskými vlivy (zejména na jihu země), manuelská gotika s arabskými prvky, námořními motivy, stěny domů obložené kachlíky azulejos nebo mandolina či kytara
* sportovní kluby Benfika Lisabon (vítěz PMEZ 1961, 1962) či FC Porto (vítěz PMEZ 1987), Sporting Lisabon (vítěz PVP 1964)
Poloha. Portugalsko je nejzápadnější stát pevninské Evropy. Zaujímá západní asi 150 km širokou část Iberského (Pyrenejského) poloostrova, jeho jediným sousedem je Španělsko. I když země leží na periferii kontinentu, je otevřena vstříc nekonečným vodám Atlantiku s Evropou v zádech. Tato poloha učinila v minulosti z Portugalska námořní velmoc a předurčila jej do role první kolonizační mocnosti v době velkých geografických objevů. Portugalsko bylo a stále je zemí mořeplavců, přestože jeho postavení je dnes spíše okrajové.
Součástí státního území je souostroví Azory (9 velkých ostrovů s rozlohou 2 247 km2) a Madeira (794 km2), obojí však mají jistou autonomii. Do r. 1999 patřilo k zemi zámořské území Macao, v tomto roce bylo předáno Číně.
Přírodní poměry. Příroda Portugalska je na tak malou zemi dosti rozmanitá a spolu s průzračným mořem, stráněmi porostlými vinicemi a dubovými háji tvoří nezanedbatelné bohatství země. Skalnaté útesy, dlouhé písečné pláže, husté lesy i vyprahlé horské plošiny vytvářejí specifický středomořský kolorit subtropické přímořské země. Celkově lze zemi rozdělit na dvě dosti odlišné oblasti - sever a jih. Osou je řeka Tejo, která přitéká z východu ze Španělska a v hlubokém nálevkovitém ústí se v Lisabonu vlévá do Atlantiku. Severní část Portugalska je značně hornatá, vysoko položené suché a vyprahlé plošiny připomínají v mnohém středošpanělskou Mesetu. Snižují se na západ směrem k oceánu a jsou rozbrázděny řadou hlubokých kaňonovitých údolí menších i větších řek. Nejvyšším vrcholem je Torre v masivu Serra de Estrela (1 991 m n. m.) ve středním Portugalsku. Nejvyšší horou celého Portugalska je ale sopka Pico (2 320 m n. m.) na stejnojmenném azorském ostrově.
Pobřežní nížina je na severu porostlá hustými borovými a eukalyptovými lesy. Je to země malých kukuřičných či fazolových políček a starých kamenných městeček zasazených do svahů hor. Ve zdejších vesničkách se jakoby zastavil čas, což je konec konců typické pro celý portugalský venkov. Vinařský kraj v okolí města Porto proslul výrobou světoznámého portskéno vína. Celá jižní polovina země je převážně nížinatá. Pahorkatiny na španělských hranicích rychle přecházejí do plochých rovin. V okolí řeky Tejo se rozkládá mírně zvlněný kraj Alentejo s řadou starobylých měst, kamenných hradů a vysokých útesů. Nachází se zde také nejzápadnější bod evropské pevniny, strmý mys Cabo da Roca tyčící se vysoko nad rozbouřenými vodami Atlantiku. V nejjižnějším cípu Portugalska leží převážně rovinatý kraj Algarve.
Portugalsko je zemí moře. Téměř na každém kroku zde návštěvník cítí přítomnost tohoto živlu, který tvoří téměř polovinu státních hranic. Bouřlivý a chladný Atlantik omývá její břehy a vytváří místy divoké scenérie vysokých skalisek, jinde rozlehlých písečných pláží. Zejména na jihu v kraji Algarve je možné najít příjemné zátočiny s řadou rybářských vesniček.
Do moře ústí řada větších i menších řek, z nichž většina přitéká do země ze sousedního Španělska; největšími z nich jsou Douro, Tejo a Guadiana. Na severu země je ještě výrazný vliv oceánského klimatu, tj. více srážek, a tak mají zdejší řeky relativní dostatek vody po celý rok. V jižním Portugalsku je ale výraznější rozdíl mezi suchým létem a vlhkou zimou. Mnohé menší toky v létě téměř zcela vysychají.
Díky dostatku srážek je celá severní polovina země porostlá hustými borovými lesy. Ty zaujímají až 40 % rozlohy státu. Naopak jih Portugalska je typický roztroušenými hájky oliv, fíků a především korkového dubu.
Obyvatelstvo a sídla. Portugalsko je zemí, která byla po staletí poněkud izolovaná od zbytku Evropy. Ani v moderní době zde nedocházelo k míšení a prolínání etnik. Proto je dnes v podstatě národnostně jednotným státem. Portugalci jsou naprosto dominantní skupinou populace. Odvozují svůj původ od keltských Lusitánů, kteří byli romanizováni. Ve středověku byla celá země pod nadvládou Arabů. Stopy jejich vlivu jsou ve společnosti patrné dodnes. Minority představují Britové, Španělé a imigranti z bývalých kolonií.
Celý iberský poloostrov je silně katolický, což platí také o Portugalsku, i když se zde setkáme rovněž s protestantskými, muslimskými či židovskými menšinami. Obyvatelstvo je i kvůli přírodním podmínkám rozmístěno dosti nerovnoměrně. Průměrná hustota zalidnění je sice srovnatelná s pobřežními oblastmi Španělska, ale u pobřeží je výrazně vyšší, než v hornatém vnitrozemí. Struktura osídlení vykazuje v porovnání s evropským standardem řadu zvláštností.
V Portugalsku žije stále zhruba polovina obyvatelstva na venkově (nejvíce v celé EU). V posledních letech však dochází k masivnějšímu stěhování do měst. Na druhé straně je městské obyvatelstvo soustředěno v podstatě jen do dvou aglomerací měst Lisabon na jihu a Porto na severu (asi 40 % populace Portugalska).
Hospodářství. Portugalsko živořilo dlouhá desetiletí na periferii Evropy. Jeho ekonomiku poškodila nejen dlouhá vláda místního fašistického režimu diktátora Salazara, ale také účast ve válkách v afrických koloniích. Od 70. let se ale země zapojila do evropských struktur a od té doby probíhá její obnova. Zejména ve 2. polovině 90. let nastal trvalý a rychlý meziroční růst HDP. Nezaměstnanost je vcelku nízká, což je částečně dáno vysokou (až 14%ní) zaměstnaností v zemědělství. Přesto patří Portugalsko mezi chudší a problémovější země Evropské unie (v r. 2005 jej předstihla i Česká republika). Tomu odpovídá i struktura zaměstnanosti, např. ve službách pracuje například jen 50 % práceschopné populace (ve vyspělých zemích 70–75 %).
Zemědělství zůstává pro Portugalsko významným sektorem národního hospodářství. Převažuje rostlinná výroba, živočišná je spíše extenzivní. Nejvýznamnější jsou rodinné farmy na vesnicích. Pěstuje se zejména kukuřice, žito, rýže a vinná réva, pšenice a oves. Celoevropsky významná je produkce subtropických plodin. Háje oliv (43 000 t oleje ročně, 4. místo v Evropě) a korkových dubů dodávají krajině typický ráz. Korek se loupe z kůry stromů, se 150 000 t ročně je Portugalsko jeho největším světovým producentem. Ve velkém se sklízí ovoce, především citrusy (nejvíce pomeranče), jablka a hrušky, datle jedlé kaštany a mandle. Portugalsko patří spolu s Itálií, Francií a Španělskem k vinařským velmocím. Nejznámější je portské víno podle stejnojmenného města, kde se pěstuje. Vedle toho jsou známá také bílá vína se strmých svahů hor na severu země. Poněkud méně tradiční je extenzivní pastevectví ovcí zejména ve vnitrozemí. Rybolov v přilehlých vodách Atlantiku snížil výnos, při pobřeží se loví sardinky, v oceánu tresky. Díky své vysoké lesnatosti je Portugalsko také producentem dřeva. Nové perspektivy se spatřují v zalesňování severního vnitrozemí.
Průmysl Portugalska je zcela závislý na dovozu strategických surovin. V tom se zásadně liší od svého většího souseda. Paliva zcela chybějí, země těží jen některé rudy barevných kovů. Evropský význam má pouze těžba rud wolframu a mědi a také dobývání síry. Z průmyslových odvětví tak převládají ta, která jsou napojena na rozsáhlý zemědělský sektor. Především potravinářství a textilní výroba. Progresivní rozvoj zaznamenala elektrotechnika, chemie a část strojírenství. V energetice se využívá i vodních zdrojů (zbytky přehrad jsou už z římské doby), ale 80 % elektřiny je z tepelných elektráren.
V přepravě nákladů i osob převládá silniční doprava. Infrastruktura země se po vstupu do evropských společenství radikálně zlepšila. V r. 1998 byl například uveden do provozu 12,2 km dlouhý most Vasca da Gamy přes ústí Teja, nejdelší mostní stavba v Evropě (820 pilířů). Železniční i silniční síť je poměrně řídká. Námořní flotila registruje 462 plavidel. V posledních desetiletích se jako zdroj příjmu pro řadu regionů stává cestovní ruch. Návštěvníky láká nejen příjemné klima a přímořská příroda (především na jihu v Algarve), ale také jistá neokoukanost a menší masovost turistiky.
Historie. Území celého iberského poloostrova bylo již od starověku jedním z jader středomořské římské civilizace, jeho území pak ale prošlo řadou dramatických změn. Portugalsko bylo obsazeno v době stěhování národů gótskými kmeny a následně v 10. stol. Araby ze severní Afriky. Vznik portugalského státu je spojen až s reconquistou (vyhnání Arabů z Evropy). Jádrem země byly provincie na severu země v okolí města Porto, podle něhož nese název i celá země. Od roku 1139 je země nezávislým královstvím.
Země jako první podnikla objevné plavby kolem Afriky s cílem dostat se do Indie (r. 1498). Od 15. století stálo Portugalsko v čele velkých zámořských objevů, které znamenaly i vznik rozsáhlé koloniální říše. Z té však v 19. století díky dalším evropským rivalům a osamostatnění Brazílie (r. 1827) zůstaly jen zbytky, zejména v Africe (Angola, Mosambik, Portugalská Guinea), které získaly nezávislost až v 70. letech 20. stol.
Díky rozsáhlým državám je ale dnes jazyk tohoto malého evropského národa jedním z nejrozšířenějších v západním světa. Vedle Brazílie je používán také v některých bývalých afrických a asijských koloniích. V roce 1910 byla svržena monarchie a byla vyhlášena republika. V letech 1926–1974 vládla v zemi vojenská diktatura (ve španělské občanské válce podporovala Franka), která byla svržena v roce 1974 vojenským převratem („Karafiátová revoluce“). Poté země nastoupila cestu k pluralitní demokracii, když se podařilo překonat snahu části armády a levicových sil o socialistické experimenty. Po začlenění do EU (1986) se země rozvíjí i po ekonomické stránce; od r. 2002 se i v Portugalsku platí jednotnou měnou, eurem (€).
3. Cestovní ruch
Stále častěji vyhledávaná země pro turistiku, disponuje přibližně shodnými přírodními a kulturněhistorickými předpoklady jako sousední Španělsko, pouze menšího rozsahu. Zájmy turistů se soustřeďují převážně na 850 km dlouhé pobřeží, ke zvláště oblíbeným patří oblast Algarve na jihu země s osamocenými plážemi, rybářskými vesnicemi a skalnatým pobřežím, vzrůstá zájem o četné kulturněhistorické památky (Sintra, Evora, Côa aj.). Zemi navštěvuje ročně cca 8 mil. turistů (hlavně ze Španělska, Velké Britanie a Německa).
Alcobaça, nejstarší svatyně v zemi, Mosteiro de Santa Maria (klášter Panny Marie), byla založena Alfonsem I. Dobyvatelem jako poděkování za vítězství nad Maury. Barokní fasáda chrámu z 18. stol. skrývá čistě gotický interiér, okouzlující prostotou a harmonií. V sarkofázích zde odpočívají dva známí milenci portugalské historie - král Pedro I. a Ines de Castro.
Algarve, poslední provincie dobytá na Maurech, v nejjižnější části země. Algarve je známá především jako oblíbený region letní rekreace. Přestože nabízí poměrně chladné moře a většinou větrné počasí, jeho pláže patří k těm nejvyhlášenějším. Známým letoviskem je Albufeira, oblíbená je také pláž v Armacao de Pera či na ostrově Ilha da Tavira. Z městečka Lagos vyplouvaly objevitelské lodě do Afriky.
Angra do Heroísmo, město na jednom z Azorských ostrovů bylo od 15. do 19. stol. nutnou zastávkou při plavbách za oceán. Zachovala se obranná architektura - pevnosti San Sebastian a San Juan Baptista.
Azorské ostrovy, viz Ilhas Açores
Batalha (= bitva), Mosteiro de Santa Maria da Vitória (nedokončený klášter Panny Marie Vítězné) založil král Jan I. na památku vítězství nad Španěly v bitvě u Aljubarroty r. 1385. Klášter je nádhernou ukázkou manuelské gotiky. V Capela do Fundador (Kaple zakladatele) spočívají v sarkofágu ostatky Jana I., jeho ženy Filipy z Lancasteru a čtyř mladších synů. Nejkrásnější výzdobou se mohou pochlubit tzv. Capelas Imperfeitas (Nedokončené kaple), kde odpočívá Jan II. Duarte a jeho žena Leonora Aragonská.
Braga a Bom Jesús do Monte, Braga je jedním z nejdůležitějších církevních center země a sídlem arcibiskupství (říká se: „Coimbra studuje, Lisabon se baví, Porto pracuje a Braga se modlí“). Za vidění stojí katedrála a její Museu de Arte Sacra (Muzeum posvátného umění) či arcibiskupský palác, magnetem je však především poutní chrám Bom Jesús do Monte, stojící uprostřed lesoparku na návrší 5 km východně od města a dominující celému okolí. Ke svatyni vede monumentální barokní schodiště (celkem asi 1000 stupňů), lemované kaplemi křížové cesty a zdobené sochami biblických postav, alegoriemi Tří ctností a fontánami Pěti smyslů. Na vrch lze vyjet také starosvětskou hydraulickou lanovkou.
Bragança, metropole kraje Trás-os-Montes leží poněkud stranou hlavních tras, snad díky tomu se vedle současného nevzhledného města zachovalo původní opevněné městečko - Cidadela. Ukrývá poklidné úzké uličky jako z jiného světa, hrad Torre de Menagem s vojenskou expozicí, pětiúhelníkový Domus Municipalis - patrně nejstarší radnici v Portugalsku a jednu z mála dochovaných světských románských budov, a také gotický pranýř zasazený do charakteristické pohanské kultovní skulptury v podobě prasete či divočáka (porca).
Buçaco, zdí ohrazený lesopark nazývaný Mata Nacional (Národní les) nabízí stinné háje i prosluněný park, rostou zde cedry a eukalypty, jsou zde vyhlídky i poustevny. V minulosti v Buçacu sídlily různé mnišské řády a ženy sem neměly přístup. Lze navštívit karmelitánský klášter s celami obloženými korkem, vedle něho stojí neomanuelský palác Buçaco, dnes jeden z nejluxusnějších hotelů v Portugalsku.
Côa, údolí s výjimečnou koncentrací jeskynních maleb ze starší doby kamenné (vznikly mezi lety 22 000–10 000 př.n.l.).
Coimbra, historicky druhé hlavní město země s nejstarší univerzitou (zal. r. 1290). Staré univerzitní budovy byly bohužel za diktátora Salazara strženy a postaveny nové v monumentálním modernistickém duchu. Za zhlédnutí však stojí překrásná barokní univerzitní knihovna Biblioteca Joanina a aula Sala dos Capelos. Staré Město se rozkládá pod návrším Alcácova a jeho zajímavostí jsou dvě katedrály - Stará románská a Nová barokní.
Okolí: 15 km severně od Coimbry se zachovaly pozůstatky římského města Conimbriga se zbytky akvaduktu, římského fora a mozaikami v některých domech.
Évora, město římské, maurské a nakonec portugalské, historické památky soustředěny na území Starého Města, příjemná náměstí s kavárnami pod širým nebem. V nejvyšším bodě stojí Templo Romano - původně Dianin chrám ze 2. stol., nejzachovalejší římská památka v zemi. Náměstí Largo da Porta de Moura se může pochlubit domy ze 16. stol. v manuelsko-maurském stylu, k dalším památkám patří Convento dos Lóios, klášter z 15. stol. a románská pevnostní katedrála z pol. 13. stol., nad městem stojí bývalá jezuitská univerzita. Za zhlédnutí rovněž stojí památková maurská čtvrť Mouraria s bílými domy a pitoreskními uličkami a Museu de Évora (Evorské muzeum) v bývalém arcibiskupském paláci (římské desky s nápisy, středověké a renesanční sochy aj.).
Fátima, největší poutní místo v zemi vzniklo poté, co se zde r. 1917 třem dětem pastevců zjevila Panna Maria. Zjevení se opakovala po dobu půl roku, poslední zhlédlo 70 000 věřících. Neoklasicistní bazilika z r. 1953 a obrovská pozlacená socha Krista vévodí esplanádě, která pojme až 1 mil. věřících. V jejím rohu stojí Capela das Aparições (Kaple zjevení).
Guimarães, nejstarší hlavní město země, místo narození prvního krále Alfonsa I. Dobyvatele. Památkové staré město láká k procházce úzkými uličkami, na návrší nad ním stojí pevnost z 10. stol., románská kaple São Miguel do Castelo, kde byl údajně král Alfons pokřtěn, a Paço dos Duques de Bragança (Palác knížat z Braganci), sloužící za Salazara jako prezidentský palác.
Horní Douro, vinařský region, kulturní krajina na horním toku řeky Douro je výjimečně krásným příkladem využití přírodních dispozic člověkem. Víno se zde pěstuje již zhruba 2000 let a dnes se většina vinné révy z tohoto kraje zpracovává na světoznámé portské víno.
Ilhas Açores (Azorské ostrovy), sopečné souostroví v Atlantiku, záp. od Portugalska o rozloze 2 247 km2 a více než čtvrt milionu obyvatel, kteří se soustřeďují na devíti obydlených ostrovech. Pěstuje se hlavně ovoce a vinná réva; přístav Angra do Heroísmo je zapsán na listině kulturního dědictví UNESCO (viz heslo), za 1. a 2. svět. války vojenská základna V. Britanie a USA.
Lisboa (Lisabon), od r. 1255 hlavní město při ústí řeky Tejo do Atlantiku, dnešní podoba po zemětřesení r. 1755, město tolerantní a kosmopolitní.
Historické čtvrti: Alfama se spletitými uličkami, pevnostní katedrálou (na místě bývalé hlavní mešity) a Castelo de São Jorge (hrad Sv. Jiří), Baixa - „Dolní čtvrť“ s pravidelnou sítí ulic, čtvrť kaváren Chiado a Bairro Alto - „Horní čtvrť“, kde žije mnoho přistěhovalců z bývalých kolonií. Stranou od centra leží čtvrť Belém, kde se jako zázrakem zachovala manuelská Torre de Belém (Belémská věž) chránící kdysi vstup do lisabonského přístavu a překrásný gotický komplex Mosteiro dos Jerónimos (klášter Jeronýmitů) s dvoupatrovým rajským dvorem a chrámem, kde jsou pochování králové, básník Luís de Camões a mořeplavec Vasco da Gama. Novodobou dominantou je Padrão dos Descobrimentos (památník objevitelů). Oba břehy řeky Tejo spojuje ocelový most a dále od centra také nejdelší most v Evropě Ponte Vasco da Gama (12 km dlouhý).
Navštivte některou z restaurací s živou hudbou fado v Alfamě, Muzeu da Marinha (Námořní muzeum) v Belému přibližující portugalskou mořeplavbu, Museu Calouste Gulbenkian považované za nejlepší v Portugalsku se sbírkami starověkého Egypta, Řecka a Říma, muslimského umění a umění Východu, ale především sbírkami evropského umění 13.–20. stol. (mj. Rembrandt, Rubens, Degas, Manet, Renoir, Monet, Rodin), Museu Nacional do Azulejo (Národní muzeum uměleckých keramických obkladů) v bývalém klášteře Madre de Deus, příp. Muzeum kočárů nebo největší evropské oceanárium v Parque das Nacões (parku Národů). Povinná je také projížďka tradiční lisabonskou tramvají (nejlépe č. 28 prodírající se úzkými a strmými uličkami centra) či některou z uličních lanovek a výtahů.
Z Lisabonu si lze udělat výlet na cca 40 km vzdálený mys Cabo da Roca v pohoří Serra de Sintra, nejzápadnější výběžek evropského kontinentu, kde slovy L. de Camõese „země končí a moře začíná“.
Mafra , komplex královské rezidence a kláštera v přírodním parku, jeden z největších barokních paláců (měl konkurovat chrámu sv. Petra a Pavla v Římě a španělskému Escorialu), postaven z růžového mramoru na poč. 18. stol. Janem V., stavba financována z brazilského zlata. S průvodcem lze navštívit baziliku, palác, cely mnichů, lékárnu, barokní knihovnu aj.
Madeira, „Perla Atlantiku“, souostroví sopečných ostrovů leží zhruba 900 km jz. od Lisabonu (a 600 km od marockého pobřeží), jeho součástí je i hlavní ostrov Madeira s rozlohou 740 km2, 254 880 obyvateli a hl. městem Funchal, ostrov Porto Santo (42 km2) a dvě skupiny neobydlených ostrovů - Desertas a Salvagens. Ostrov láká návštěvníky po celý rok svým teplým a vlhkým klimatem a bujnou subtropickou vegetací. Nabízí nemnoho pláží (především oblázkových), zato však hory (nejvyšší Pico Ruivo, 1861 m n. m.), na jejichž jižních svazích se daří vinné révě, banánům a cukrové třtině.
Vavřínový les na Madeiře, vzácný pozůstatek dříve velmi rozšířených vavřínových lesů. Většinou původní porost představuje výjimečný biotop, ve kterém žije mnoho endemických druhů živočichů a rostlin.
Marvão, nejmalebnější horská víska ve výšce 862 m n. m. v Serra de São Mamede, obranná pevnost na španělské hranici. Hrad i opevnění jako by vyrůstaly přímo ze skály, jsou odtud nádherné výhledy do kraje. Ulice Rua do Castelo vedoucí k zámku představuje živý skanzen gotické a renesanční architektury.
Óbidos, půvabné opevněné městečko s bílými domky, v minulosti tradiční dar portugalských králů manželkám. Po hradbách lze obejít celé městečko dokola a v místním baru můžete ochutnat typický třešňový likér ginja.
Peneda-Gerês, Parque Nacional da, jediný národní park v Portugalsku o rozloze 700 km2, vyhlášený r. 1971 na hranicích se španělskou Galicií. Zahrnuje dvě horská pásma, Serra da Peneda a Serra do Gerês, rozdělená řekou Limou. Na jeho území existuje množství vsí, jejichž obyvatelé se dodnes živí tradičním pastevectvím. Nejznámějšími jsou Soajo a Lindoso s typickými espigueiros - kamennými sýpkami na „nožkách“. Centrem parku jsou lázně Caldas do Gerês. V horách lze spatřit orly, divoké koně i vlky, pohodlnější turisté mohou park projet vlastním autem.
Pico, jeden ze sopečných ostrovů Azorského souostroví, pozoruhodný především svou vinařskou krajinou. Rovnoběžně s pobřežím se táhnou dlouhé kamenné zdi, které ustupují do středu ostrova a vytvářejí terasovitou krajinu s malými pravoúhlými políčky k pěstování vinné révy.
Porto a Vila Nova de Gaia, již za Římanů dvě města při ústí řeky Douro - Portus a Cale. Region Portucale (později Portogale) dal posléze jméno celé zemi a Porto je dnes druhým nejvýznamnějším městem po Lisabonu. Uličkám starého města vévodí návrší s katedrálou a biskupským palácem a na druhé straně věž chrámu Clérigos. Příjemná je procházka a posezení v některé z restaurací v pitoreskní rybářské čtvrti Ribeira. Technicky zajímavé stavby mostů – železniční most královny Marie Zbožné, dílo A.G.Eiffela, dálniční most Ponte de Arrábida s jediným obloukem v délce přes 270 m; novodobou dominantou je dvoupatrový ocelový most Pont Dom Luís. Ve městě Vila Nova de Gaia na levém břehu řeky se nalézají sklepy, ve kterých zraje víno z údolí Doura - základ světoznámého portského.
Navštivte Palácio da Bolsa (Burzovní palác) z r. 1834 s Arabským sálem ve stylu Alhambry, zlatem bohatě zdobený interiér chrámu São Francisco (sv. Františka), hlavní nádraží s výzdobou z azulejos, nenápadný kostelík Congregados s kasičkou pro Pražské Jezulátko. Téměř povinností je návštěva s degustací v některém ze zhruba 20 přístupných sklepů portského.
Sagres a mys Cabo de São Vicente, provinční městečko Sagres leží na jz. cípu Iberského poloostrova, nazývaném kdysi O Fim do Mundo (konec světa). V 15. stol. zde Jindřich Mořeplavec založil evropsky proslulou námořní školu, kde studovali mj. Vasco da Gama, Magalhães aj. - přičinila se o velké pokroky v mořeplavbě. Tady vznikla karavela - nový typ plachetnice, na které se plavil i Kolumbus. Škola včetně vzácných knih byla r. 1587 zničena Francisem Drakem a patrně na jejím místě stojí pevnost Fortaleza de Sagres. Město, chlubící se jedněmi z nejlepších pláží na Algarve, je dnes vyhledávaným cílem surfařů. Na mysu Sv. Vincenta (6 km od pevnosti) snad stával Jindřichův palác, dnes tu je jeden z největších majáků Evropy (žárovka 3000 W dosvítí až na vzdálenost 100 km).
Serra da Estrela, nejvyšší horské pásmo Portugalska s ledovcovými údolími (mj. údolí řeky Zêzere) a morénami, na většině území vyhlášen přírodní park. Na nejvyšší horu Torre (1993 m n.m.) lze vyjet autem, obchůdky na vrcholu nabízejí mj. typický pršut a sýr quiesa da serra. Tradičními výrobky je známa také nejvýše položená ves Sabagueiro. Srdcem přír. parku a východiskem pěších výletů je městečko Manteigas; jedna z nejoblíbenějších tras vede k vodopádu Poco do Inferno (Pekelná propast). Dalšími turistickými základnami jsou Guarda a Belmonte, jediným lyžařským centrem v zemi je městečko Covilhã.
Serra de Monchique, vulkanické pohoří tvoří přirozenou hranici mezi kraji Alentejo a Algarve, porostlé jírovci, eukalypty, rododendrony a mimózami. Centrem je město Monchique, odkud lze dojet vozem na nejvyšší horu Algarve - Pico da Fóia (902 m n.m.). Zajezdní hostince po cestě nabízejí venkovskou kuchyni a pršut. Za pozornost stojí malebné lázeňské městečko Caldas de Monchique, jehož tradice sahá až do časů Římské říše.
Sintra, městečko s významnou památkou - Palácio Nacional (Národní palác) se dvěma charakteristickými homolovitými komíny a krásnými interiéry. Nad městem zřícenina Castelo dos Mouros (Maurský hrad) z 9. stol., dobytý 1147 Alfonsem I. Uprostřed lesoparku Parque da Pena stojí Palácio da Pena, nejmladší královská rezidence ze 40. let 19. stol., fantaskní budova slepená z kopulí, bašt a minaretů a hrající mnoha barvami, s interiéry zachovalými ve stavu, v jakém je opustil poslední král.
Navštivte Museu de Arte Moderna (Muzeum moderního umění), vystavuje po částech Berardovy sbírky umění 20. stol. (mj. díla Dalího, Miróa, Picassa či Warhola).
Solar de Mateus, palác u Vila Real, nejkrásnější aristokratická rezidence v zemi, ukázka portugalského baroka 18. stol. Leží v pečlivě projektovaných a udržovaných zahradách, interiér ukrývá rodinné muzeum (mj. mědiryty, liturgické předměty aj.).
Tomar, založen r. 1157 prvním velmistrem řádu templářů v Portugalsku, příjemné město s pěkným náměstím a nejstarší synagogou v zemi (zal. r. 1430); hlavní památkou je však rozsáhlý Convento de Cristo (Kristův konvent) na zalesněném kopci nad městem. Založen r. 1160, dostavován ve slohu gotickém a manuelském, původně řádový hrad templářů. Když byl řád r. 1314 papežem zrušen, král Dyonýsos jej v Portugalsku obnovil jako řád Rytířů Krista. Rozsáhlý komplex konventu je doslova slepen z mnoha křídel, mezi nimiž jsou prostorné rajské dvory. Jeho duchovním centrem je Charola (též Rotunda), vzácná kruhová svatyně ze 12. stol. postavená dle vzoru jeruzalémského chrámu Hrobu Ježíšova. Klenotem je manuelské Velké západní okno a Jižní portál.
Vila Viçosa, sídlo poslední portugalské královské dynastie, vybudovaná knížaty z Braganci z mramoru z místních kamenolomů („bílé zlato“). Staré Město je uzavřeno hradbami a nad ním se tyčí Castelo (Hrad) ze 13. stol., první sídlo rodu z Braganci.
Navštivte Paço Ducal (Knížecí palác) a Museu dos Coches (Muzeum kočárů) v královských stájích.
4. O lidech a jejich životě
Typické povahové rysy. V povaze Portugalců se mísí energie a živelnost jižních národů s hluboce zakořeněnou nostalgií a životní chandrou; z této vnitřní rozpolcenosti vychází typická hudba fado, opěvující lásku a smrt, vítězství a tragédie, neodvratnost osudu. Jejím nejčastějším motivem je však saudade, tj. to „po čem se touží, ale čeho nelze v životě dosáhnout“ - ať již jde o ztracenou lásku či dávnou velkolepost Portugalska.
Lidé jsou srdeční a vstřícní, přitom ale klidnější a udržující si větší odstup než Španělé nebo Italové. Pozvání na jídlo nelze prakticky odmítnout.
Ohleduplnost a laskavost, zejména vůči cizincům je základní normou, abraço - upřímné objetí mezi muži s poplácáním na zádech nebo polibky žen na obě líce patří k místnímu bontonu.
Portugalci přikládají velkou váhu vyjádření úcty, s tím souvisí časté užívání různých titulů, ač se to nezdá, jsou velkými patrioty, …s oblibou se považují za poslední latinskou zemi.
Portugalci nemají na rozdíl od svých sousedů rádi zabíjení býků při koridě, které je jen symbolické (tourada), stejně tak, jako ztrátu svých kolonií - země doposud žije vzpomínkami na své národní hrdiny - propletená lana, kotvy, korály, mušle či houfy lodí se staly součástí manuelistického stylu, který se zde objevil v objevitelských dobách. Jak řada zemí, i Portugalci nemají příliš v lásce své jediné sousedy - Španěle.
Určitě nevynechejte.
Národní gastronomie. Země se pyšní 2. nejvyšší denní spotřeba bílkovin na světě (114 g, za Argentinou). Mezi místní speciality patří např. nasolená treska bacalhau, příp. zapečená s petrželí, bramborami, cibulí a olivami - bacalhau Gomes de Sá, neboacorda de marisco (kořeněná česneková polévka s chlebem, s mořskými plody a syrovým vejcem), lampreia a Minho (mihule s rýží v omáčce z červeného vína), různě upravený atum (tuňák) nebo espadarte (mečoun).
Portugalci si velmi potrpí na dezerty a dezertní vína: Porto (portské, do vína v okolí města Porto se začala přidávat pálenka, aby se nekazilo) a Madeira, rozhodně je musíte ochutnat, ale pozor, mají 20%ní obsah alkoholu!
Vína Dão - červená jsou považována za jedna z nejlepších... kraj řeky Dão (malý přítok ř. Mondego), mladá „zelená“ vína (vinho verde) ze SZ patří k nejlepším, jsou jemně perlivá a velmi chutná; v každé větší restauraci je k dispozici hostům vinný koutek s širokým výběrem červených a bílých vín. Za ochutnání rovněž stojí Aguardente, místní silná brandy.
Dárky pro Vaše milé. Portské a madeirské dezertní víno, výšivky, ručně háčkované výrobky (např. podvazky), ručně malované kachle (azulejos), šátky, výrobky z proutí a korku.
5. Praktické informace
Doprava. Turisté zpravidla přistávají v algarvském Faro, obchodníci v Lisabonu a vinařští fajnšmekři na letišti v Porto. Nejvíce leteckých spojů s portugalskými ostrovy i evropskými městy však odlétá z Lisabonu. Hlavní oblasti země spojuje poměrně hustá vnitrostátní síť letů.
Poměrně krátké vzdálenosti mezi městy hbitě překonávají různé typy vlakových souprav portugalských železnic. Čtyři velká nádraží Lisabonu mohou být problém.
Autobusy jsou spolehlivé, poměrně hustá síť linek spojující hlavní centra země je vyhovující alternativou k vlakům - opět několik odjezdových terminálů.
Lisabonské metro Metropolitano je moderní a rychlé, tramvaje jsou v hlavním městě pojmem, ve velkých městech v kombinaci s autobusy nebo trolejbusy.
Taxíky v kombinaci černé se zelenou nebo béžovou barvou naleznete roztroušené po celém Lisabonu; ve venkovských oblastech jezdí vozidla označená „A“, bez taxametru (aluguer - na pronájem), ve městech klasické taxíky.
Ubytování. Žebříček hvězdiček vyjadřujících kvalitu ubytování platí i zde kromě rodinných hotelů (hotéis rurais). Na internetových adresách http://portugal-hotels.com nebo http://www.portugal-live.net, příp. http://www.maisturismo.pt naleznete stovky ubytovacích kapacit v nejrůznějších kvalitativních kategoriích.
Trestná činnost a krádeže. Krade se hlavně v Lisabonu, v metru, na hlavních náměstích, cenné věci dejte raději do hotelového sejfu.
Lékařská péče. Větší města obvykle nabízejí slušný standard, vybavení ve venkovských oblastech vždy nemusí být dobré; poplatky za lékařskou službu nejsou vysoké. V každé městské čtvrti nebo větším městě funguje i v nočních hodinách alespoň jedna lékárna.
Noviny. Hlavní lisabonské deníky A Capital a Diário de Noticias, v Portu Jornal de Noticias.V Algarve vychází anglicky psaný měsíčník Algarve Magazine, turistické informace uveřejňuje Anglo-Portuguese News.
Internetové odkazy:
cs.wikipedia.org/wiki/Portugalsko
www.bongobongo.cz/svet/portugal.asp
www.zemepis.com/Portugalsko.php
Diplomatická zastoupení:
Velvyslanectví České republiky v Portugalsku
(Embaixada da República Checa)
Rua Pero de Alenquer, 14, Lisboa
tel. 00351/21/3010487, 3013529, fax 00351/21/3010629
www.mzv.cz/lisbon, e-mail: lisbon@embassy.mzv.cz
Honorární konzulát České republiky v Portugalsku
(Consulado Honorário de República Checa)
Rua Dr. José Joaquim de Freitas, 24, Funchal
tel. 00351/291-228-654, e-mail: funchal@honorary.mzv.cz
Honorární konzulát České republiky v Portugalsku
(Consulado Honorário da República Checa)
Rua Senhora do Porto, 930, Porto
tel. 0035122/8342545, fax 0035122/8342611
e-mail: porto@honorary.mzv.cz
konzulární obvod: sever Portugalska - správní oblasti Viana do Castelo, Braga, Vila Real, Braganca, Guarda, Viseu, Aveiro a Porto.
Velvyslanectví Portugalské republiky
nám. Kinských 7, Praha 5
150 00, tel. 257 311 230, 257 311 231, fax 257 311 234, e-mail: embport@mbox.vol.cz
© 2011 - 2024 Toulky Evropou.cz |