Domů
no flash

učitel

(věčný) žák
Již světoznámý český antropolog a lékař Aleš Hrdlička (1869-1943) definoval Tři všeobecné zákony šíření lidstva:
  • -ve směru nejmenšího odporudnes: cestování letecky, lodí nebo na SUPER last minute, nejlépe z nějakého slevomatu Úžasný
  • -ve směru největších slibností, zvláště co se týká potravy a podnebí
    ... jasně: bufetová strava, nejlépe all inclusive, mořský vánek, koupačka, pro někoho krásná děvčata, pro jiné…?
  • -tlakem vnitřním neb silou zezadu hladem, epidemií, tlakem svých či jiných lidí … zkrátka - konečně bez manžela/ky!
I přes zřetelný vývojový posun jsme stále spjati s živočišnou říší, od níž jsme se odloučili jen naším osobitým historickým vývojem… již Neandrtálci žili na otevřených tábořištích, v jeskyních i pod útesy skal - nežijeme na našich cestách vlastně podobně? Jen útulek je trochu luxusnější, maso a krev z mamuta nahradil steak a víno či něco ostřejšího, vyhledáváme krajinu divokou našemu srdci, bez střelky na kompasu, sever se na krátko promění v jih… ale potřeby zůstávají. Krásné cestování do oblastí nejlákavějších slibností Vám přeje Miroslav Hrdlička
Cestovní kancelář ToulkyEvropou.cz, RNDr.Miroslav Hrdlička, telefon: 739356390

Kontakt

CK Toulky Evropou.cz
Dům u zlaté lodi
Zlatnická 7 (170m od OD Bílá Labuť)
110 00 Praha 1 - Nové Město

Pracovní doba:
Kdykoliv po předchozí domluvě.
Telefon:  +420 739 356 390
Fax:         +420 235 310 114
Email:     info@toulkyevropou.cz
     kolektivy@toulkyevropou.cz
IČ:           16175166
DIČ:         CZ 5508042001
Majitel CK Toulky Evropou.cz je členem prezídia Asociace českých cestovních kanceláří a agentur (AČCKA) AČCKA

Aktuality AČCKA

informace ze světa cestovního ruchu, které se vám mohou hodit

Napište nám:

Vaše e-mailová adresa:

Zpráva pro nás:


Vyhledat


Nové články

Habib Bourguiba
70. Aktuality cestovního ruchu
Zájezdy Francie
Toulky po Evropě


Počasí v Evropě


Pojištění

Pojištění u Union


RUSKO***

Rossija, Rossijskaja federacija

Ruská federace

 

1. Marginální sloupec 

Rozloha: 17 075 400 km2

Počet obyvatel: 145 470 000

Státní zřízení: prezidentská republika 

Hlavní město: Moskva 8 305 000 obyv. (aglomerace 13 200 000 obyv.)

Další významná města:   Sank. Petěrburg (4 580 000 obyv.)

Novosibirsk  1 397 000 obyv.

Nižnij Novgorod 1 284 000 obyv.

Omsk  1 138 000 obyv.

a desítky dalších

 

Úřední jazyk: převládá ruština, jazyků v jednotlivých oblastech je však mnoho

Hymna: Hymna Ruské federace

Měna: 1 ruský rubl (RUR) = 100 kopejek

HDP / na 1 obyv: 330 217 mil. USD / 2 270 USD

 

Národnostní struktura: Rusové 83 %, Tataři 4 %, jiní 13 %

Náboženství: pravoslavní 52 % (údaje se dost odlišují), katolické, luteránské, baptistické, židovské, islám, buddhismus

Vznik: 1.1.1992 (rozpadem SSSR)

Státní svátek: 12.6. Den nezávislosti

MPZ: RU

Internetová doména: .ru

Telefonní předvolba: +7

Časové pásmo: UTC od +2 do +12

 

Slavné osobnosti:

* politici a vůdci: např. novgorodský kníže A.Něvský, carové Ivan IV. Hrozný, B.Godunov, Petr I.Veliký, Kateřina II., G.J.Rasputin, bolševik V.I.Lenin, zakladatel Rudé armády L.D.Trocký, „rudý terorista“ J.V.Stalin, N.S.Chruščov, „muž tvrdé ruky“ L.I.Brežněv, „pěrestrojkový“ M.S.Gorbačov

* vojevůdci: A.V.Suvorov, M.I.Kutuzov, G.K.Žukov, I.S.Koněv

* vynálezci: přírodovědec M.V.Lomonosov, chemik D.I.Mendělejev (klasifikace chemických prvků), E.I.Ciolkovskij (myšlenka reaktivního pohonu), I.P.Pavlov (podmíněné reflexy), A.I.Oparin (teorie o původu života)

* letečtí konstruktéři Tupolev, Iljušin, Antonov, Jakovlev a kosmonauté: J.A.Gagarin (první člověk v kosmu 1961), V.V.Těreškovová (/první žena ve vesmíru)

* básnící a spisovatelé: A.S.Puškin (Evžen Oněgin), M.J.Lermontov (Démon), N.V.Gogol (Revizor), L.N.Tolstoj (Vojna a mír), F.M.Dostojevskij (Zločin a trest), I.S.Turgeněv (Lovcovy zápisky), A.P.Čechov (ři sestry), V.V.Majakovskij (Mystérie-buffa), M.Gorkij (Matka), M.A.Šolochov (Tichý Don), A.I.Solženicyn (Souostroví Gulag), B.Pasternak (Doktor Živago)

* architekt L.Rudněv (Lomonosova státní univerzita v Moskvě)

* výtvarníci: A.Rublev (ikony), V.G.Repin (kritický realismus), M.Chagal, V.Kandinskij (expresionismus)

* hudební skladatelé a interpreti: M.I.Glinka (Ruslan a Ludmila), M.P. Musorgskij (Obrázky z výstavy), N.A.Rimskij-Korsakov (Šeherezáda), P.I. Čajkovskij (Labutí jezero, Louskáček, symfonie), S.S.Prokofjev (Péťa a vlk), I.F.Stravinskij (Král Oidipus), D.D.Šostakovič (Leningradská symfonie), sbormistr A.V.Alexandrov (autor hymny SSSR), pěvec F.I. Šaljapin, klavíristé: S.V.Rachmaninov, S.V.Rachmaninov, houslista D.F.Oistrach

* filmoví režiséři: S.Ejzenštejn (Křižník Potěmkin), válečné a dětské filmy (Mrazík, Jen počkej, zajíci)

* vynikající sportovci ve většině sportovních odvětvích – atletická, gymnastická, hokejová, krasobruslařská a lyžařská velmoc

* hokej: 8x vítěz ZOH, mnohonásobní mistři světa, hráči: Bobrov, Treťjak, Michajlov, Petrov, Charlamov, Fetisov, Makarov, Chomutov, Bykov

* fotbal: 2x vítěz LOH, Dynamo Moskva (finále PVP 1972)

* atletika: skokani Brumel (1x), Kljugin (1x), Sanějev (3x), kladiváři Sedych (2x) a Litvinov (1x), běžkyně Kazankinová (3x zlato z LOH)

* gymnastika: Šachlin (5x), Adrianov (4x), Latyniová (7x), Korbutová (3x), Zamolodčikovová (2x zlato z LOH)

* plavání: Sadovyj, „plavecký car“ Popov (vítězové LOH), Salnikov, Pankratov

* cyklistika: Kapitonov (vítěz LOH 1960), Berzin (vítěz Giro d´Italia 1994), Suchoručenkov, Konyšev, Jekimov (vítěz LOH 2000)

* vzpírání: Vlasov, Alexejev, Zacharevič

*tenis: Česnokov, Metreveli, Kafelnikov, Kurniková* lyžování: Prokurorov (1x), Smetaninová (3x), Kulakovová (3x), Jegorovová (5x), Vjalbeová (3x zlato ze ZOH), Lazutinová (5 medailí ze ZOH Nagano)

* krasobruslení: Urmanov (1x), Bělousová-Prokopopov (2x), Rodninová-Zajcev (2x zlato ze ZOH), Fadějev, Kulik

* šachy: mistři světa – Tal, Spasskij, Karpov, Kasparov

 

Laureáti Nobelovy ceny: 21

Ekonomie: L.V.Kantorovič, 1975

Fyzika: P.A.Čerenkov, I.M.Frank a I.J.Tamm, 1958, L.D.Landau, 1962, N.G.Basov a A.M.Prochorov, 1964, P.Kapica, 1978, Z.I.Alferov, 2000, A.A.Abrikosov, L.Ginzburg, 2003

Chemie: N.N.Semjonov, 1956

Medicína: I.P.Pavlov, 1904, I.I.Mečnikov, 1908

Literatura: I.A.Bunin, 1953, B.L.Pasternak, 1958, M.A.Šolochov, 1965, A.I.Solženicyn, 1970, I.A.Brodskij, 1987

Mír: A.Sacharov, 1975, M.S.Gorbačov, 1990

 

Ruské dědictví UNESCO: (23) 

Altajské Zlaté hory (1998)

Bajkal, nejstarší a nejhlubší jezero na světě (1996)

Derbent, citadela, staré město a budovy pevnosti (2003)

Ferapontov, komplex ruského pravoslavného kláštera z 15.–17. stol. (2000)

Jaroslavl´, historické centurm z doby urbanistického plánování Kateřiny Veliké (2005)

Kamčatské sopky a množství jiných vulkanických jevů (1996, 2001)

Kavkaz Západní, unikátní pás nedotčených horských lesů (1999)

Kazaňský Kreml, historický komplex (2000)

Kiži, architektonický komplex na ostrově Oněžského jezera (1990)

Kolomenské, chrám Nanebevzetí Páně z r. 1532 (1994)

Komi, panenské lesy na severu evropské části Ruska (1995)

Kurská kosa, 98 km dlouhá a místy pouze 400 m široká písečná kosa (společně s Ruskem, 2000)

Moskva, Kreml a Rudé náměstí vč. baziliky Vasilije Blaženého (1990)

Moskva, klášter Novoděvičij ze 16.–17. stol. v tzv. moskevském barokním stylu (2004)

Novgorod, historické budovy v první metropoli Ruska, centru pravoslavné církve a ruské architektury (1992)

Petrohrad, historické centrum města a související monumenty (1990)

Sergijev Posad, architektonický komplex pravoslavného kláštera Svaté trojice (1993)

Sichote-Alin, biosférická rezervace střední části pohoří, kde se setkává tajga se subtropy (2001)

Solovecké ostrovy, kulturní a historický komplex na šesti ostrovech v Bílém moři (1992)

Struveho geodetický oblouk, řetězec triangulačních bodů o délce 2820 km (prochází 9 státy od norského Hammerfestu až k Černému moři, 2005)

Uvs Nuur, nejsevernější uzavřená pánev ve střední Asii (společně s Mongolskem, 2003)

Vladimir a Suzdal, dvě bílé stavby (1992)

Wrangelův ostrov, přírodní systém v rezervaci (2004)

 

Národní parky: (27)

Alanija

Baškirja

Čevaš Varmane

Chvalinskij

Jugyd Va

Kavkazské přírodní rezervace (?)

Kenozerskij

Kurskaja kosa

Losinyj ostrv

Marij Čodra

Meščera

Měščerskij

Něčkinskij

Nižnaja Kama

Orlovskoje Polesje

Paanajärvi

Pleščejevo ozero

Priebrusije

Russkij Sever

Samarskaja Luka

Seběžskij

Sočinskuj

Smolenskoje Poozerje

Smolnyj

Ugra

Valdanskij

Vodlozerskij

 

2. Charakteristika země

Když se řekne Rusko, vybaví se:

* největší stát na světě: široká, plochá „nikde nekončící“ země pokrytá sněhem a ledem (2/3 státu leží v oblastech pro život krajně nepříznivých, Norilsk nejchladnější obydlené místo na světě, -10,1oC), nekonečná tajga s bohatstvím zvěře, zelenajícími se břízami a dřevěnými pohádkovými chaloupkami (Mrazík)

* země, kde zítra znamená … ?, „kolos na hliněných nohou“ (objemem HDP až 13. místo, např. za Holandskem, nejzadluženější evropská ekonomika), přední místa na světě v těžbě zemního plynu, (největší světové zásoby), niklu, platiny, diamantů, ropy, hnědého uhlí, železné rudy atd., 2.největší exportér zbraní na světě, první umělá družice Sputnik i první člověk ve vesmíru (J.A.Gagarin)

* země „báťušky cara“ (poslední car Mikuláš II. byl zabit s rodinou v Jekatěrinburgu v r. 1918)

* země totalitních vůdců, válečníků a diktatury proletariátu, po rozpadu SSSR bylo „přitisknuto“ k Severu

* mnohonárodnostní stát (více než 100 národů) s nízkou střední délkou života, vysokou kojeneckou úmrtností (18%o), nárůstem alkoholismu a sebevražd (2. místo na světě), 4. nejvyšší rozvodovost na světě (4,5 na tisíc obyv.), 2.největším počtem vězňů (cca 1 mil.), nejvyšší počet policistů (ale zároveň první zrušila trest smrti, v r. 1826)

* monumentalismus, uniformita, kožešiny (kožichy, beranice, válenky), země, která spojuje evropské a asijské rysy

* gulagy na Sibiři (stalinské koncentrační tábory), ve 30. a 40. letech 450 táborů, nejvíce na Dálném Východě se správou v Magadanu

* ruská trojka (koňmi tažené koně), ruské matrjošky, čaj, ruská zmrzlina, boršč, pelmeně, kaviár, ruská vodka a „samohonka“

* typické lidové písně (Kaťuša) a nástroje (balalajka, harmonika), světoznámá baletní škola (Pliseckaja, Pavlovoá, Baryšnikov, Nurejev)

* „Rusko rozumem nepochopíš“, výrok básníka F.Ťutčeva

* Černobyl, největší jaderná katastrofa na světě

* významné sportovní události: LOH Moskva 1980, hokejový turnaj Izvěstija (dnes Baltica Cup)

 

Poloha. Rusko je i po rozpadu Sovětského svazu největší zemí na světě. Zaujímá zhruba 12 % povrchu celé souše. Pokrývá velkou část východní Evropy (1/4 státního území) a především celý sever Asie. Většina hranic je mladých, vzniklých až po rozpadu SSSR a jsou spojeny s řadou nových hraničních komplikací. Poloha Ruska je díky těmto územním změnám dosti nevýhodná. Většinu státního území zaujímají pusté a neobydlené oblasti za severním polárním kruhem. Naopak strategicky významné jižní a západní země byly ztraceny. Od Ruska je územně odloučena malá Kaliningradská oblast (při Baltském moři, sousedí právě jen s Polskem a Litvou). Jde o součást někdejšího územního zisku SSSR na úkor Německa poraženého ve druhé světové válce.

 

Přírodní poměry. Obyvatel střední Evropy si jen stěží dokáže představit nesmírnou velikost a prázdnotu ruské země. Nacházejí se zde sice velehory, kaňony, divoké lesy a příjemná kulturní krajina, ale většinu území zaujímají monotónní roviny a nížiny. Území Ruska můžeme rozdělit do několika odlišných přírodních oblastí. Prakticky celou evropskou část zabírá Východoevropská rovina. Nepřesahuje výšky 500 m n.m. a na severu je ohraničena jezerní Karelskou oblastí, přecházející sem z Finska. Jediné rozsáhlejší vrchoviny tvoří Valdajské vrchy na západ od Moskvy, kde pramení řada velkých ruských řek. Na jihu tvoří přírodní hranici pobřeží Kaspického moře (-28 m n.m.) a strmé a mohutné pohoří Kavkaz s nejvyšší horou Ruska, kterou je vyhaslá sopka El’brus (5 642 m n. m.). Předhůří Kavkazu tvoří hranici mezi Asií a Evropou. Na východě odděluje Evropu a Asii 2400 km dlouhé pásmo Uralu (max. 1 895 m n. m.). Na něj z východní strany navazuje jedna z největších nížin světa - Západosibiřská rovina. Stejně jako Východoevropská rovina, je i tato nížina jednotvárná, plochá, navíc pokrytá řadou bažin a močálů.  Dále na východě ve střední části země se zvedá řada vrchovin a horských pásem, porostlá sibiřskou jehličnatou tajgou. Ta je tvořena především modříny a jinými mrazu odolnými jehličnany. Na nejzasším severu se horské soustavy snižují k věčně zmrzlému pobřeží Severního ledového oceánu. V této oblasti bylo umístěno pověstné „souostroví Gulag“, systém sovětských pracovních táborů.

V asijské oblasti se také nachází soustava sibiřských velehor (Altaj-Belucha, 4 506 m n. m., Sajany, aj.). Tato horstva vrcholí při pobřeží Tichého oceánu soustavou sopek a seismicky velice aktivní zónou na poloostrově Kamčatka. Převážnou většinu území odvodňují mohutné veletoky do Severního ledového oceánu (Ob, 3 650 km, Jenisej, Lena). Největší řeka evropské části, Volha (3 531 km), teče k jihu do bezodtokého Kaspického moře. Z řek mířících do Atlantiku má největší význam mohutný Don a krátká, vodnatá Něva. Do Tichého oceánu je odvodňován především systém nejdelší ruské řeky Amuru (4 444 km). I přesto, že většina ruských řek má obrovský potenciál pro výrobu elektrické energie či dopravu, protéká většina z nich sibiřskými pustinami do zmrzlého Severního ledového oceánu. Proto jsou využívány hlavně řeky tekoucí zalidněnými a průmyslovými oblastmi. Na řadě z nich (Volha, Kama, Jenisej, Angara) byly vybudovány rozsáhlé systémy přehrad (např. Bratská na Angaře či Volžská kaskáda). Obrovské je také množství ruských jezer. Největší z nich je Kaspické moře, nejhlubší (1 637 m) a s největším množstvím sladké vody vyniká sibiřský Bajkal.

Přes řadu rozdílů mezi jednotlivými oblastmi je podnebí v téměř celém Rusku poměrně drsné a kontinentální (velké rozdíly mezi létem a zimou a sucho), uspořádané podle klimatických pásů (od arktického na severu po téměř subtropické v okolí Soči). Na Sibiři nejsou výjimkou padesátistupňové mrazy; v Ojmjakonu v Jakutsku byl naměřen teplotní rekord severní polokoule, –71,2 °C; i evropská část zaznamenává extrémně nízké teploty (–69 °C). Právě drsné klimatické podmínky způsobily, ze většina ruského území (zejména asijská část) je pro člověka velice nehostinná. Téměř 58 % rozlohy pokrývá trvale zmrzlá půda (permafrost).  Uvádí se, že lesy pokrývají 50 % ruského území, zatímco na ornou půdu připadá pouhých 8 % rozlohy země, především v evropské části.

 

Obyvatelstvo a sídla. Rusko patří mezi největší mnohonárodnostní státy světa. V Rusku žije i po rozpadu SSSR přes 100 národů a národností, i když se je Rusové po staletí snažili asimilovat či eliminovat. Naprostou většinu však tvoří Rusové (81,5 % a ruštinu užívá přes 85 %). Vedle toho zde žijí četné minority, z nichž nejpočetnější jsou Tataři (hlavně v Tatarstánu), Ukrajinci, Čuvaši, Baškirové, Bělorusové a Moldavané. Rusko je oficiálně federací a řada národů má autonomní statut (21 autonomních republik, 10 národnostních okruhů), přesto nelze říci, že by byl problém s národnostními menšinami a jejich autonomií vyřešen. Důkazem je separatismus kavkazských národů (zejména Čečenců a Ingušů).

Rozpad sovětského impéria způsobil řadu problémů a dodnes je přes 25 mil. Rusů mimo vlastní Rusko (na Ukrajině, v Lotyšsku či Kazachstánu). I přesto, že 3/4 ruského území leží v Asii, Rusové se považují především za evropský národ. Je to dáno nejen historicky, ale také skutečností, že v evropské části žije 90 % veškerého obyvatelstva. Tomu odpovídá i hustota zalidnění (27 obyv./km2 v evropské části). Podíl městského obyvatelstva dosahuje 70 %.

Obvyklým jevem je poměrně velká koncentrace obyvatelstva do oblastního centra, města střední velikosti se téměř nevyskytují. Přitom ještě v 50. letech 20. stol. žila většina obyvatelstva na vesnici. Příliv do měst během jedné generace způsobil obrovské sociální i bytové problémy. Životní úroveň je již v Rusku značně diferencovaná sociálně i územně. Nejvyšší je v Moskvě, následuje s velkým odstupem Sankt-Petěrburg. Podle počtu obyvatel je Rusko 6. nejlidnatější zemí světa, ale jeho populace klesá. Už v roce 1992 míra úmrtnosti předstihla míru porodnosti, nízká porodnost zvláště u obyvatel ruské národnosti nekoresponduje se stejným ukazatelem u neruských národností. Pokud se situace nezmění, mohou  se Rusové podle některých odhadů stát v řadě oblastí Ruska menšinou, což by mohlo ohrozit stabilitu celého státu.

 

Hospodářství. Po rozpadu sovětské ekonomiky se země dostala do hluboké ekonomické krize, kterou se daří překonávat jen velmi těžko. Během první poloviny 90. let klesla úroveň hospodářství na tři čtvrtiny předchozí úrovně, v roce 1998 proběhla další měnová krize a ruské hospodářství bylo sraženo ještě na nižší úroveň, než mělo v polovině 90. let. Řada státních podniků zkrachovala, objevila se korupce , nárůst kriminality a organizovaný zločin. Odborníci s býv. SSSR odcházeli do zahraničí, především do USA a Japonska, vznikla vrstva extrémně bohatých a extrémně chudých. Teprve v současnosti se růst ruské ekonomiky výrazně urychluje, ale za cenu stále větší orientace na export surovin a výrobků s nízkou přidanou hodnotou.

Rusko zhruba polovinu svého vývozu realizuje v palivech a energii a zhruba čtvrtinu v kovech, rudách a obdobných komoditách. Hospodářství je tak odkázáno na momentální světové ceny surovin (zejména ropy a zemního plynu). Hlavními odběrateli ruského vývozu jsou státy západní Evropy, což také způsobuje výraznou závislost. Mimořádně rozvinutý je sektor služeb v Moskvě (Je zde také nejvyšší životní úro, o něco méně v Sankt-Petěrburgu. Odhady tvrdí, že v zemědělství pracuje 15 %, v průmyslu 30 % a ve službách 55 % ekonomicky aktivních.

Zemědělství je díky nepříznivému klimatu omezeno na osminu rozlohy země. Nejvíce se pěstuje pšenice, ječmen a oves, poměrně málo kukuřice. Významné postavení si Rusko udržuje v produkci brambor (2. místo na světě). Dále se pěstuje slunečnice, cukrovka a len, hodně ovoce a zeleniny, na jihu jsou také vinice (Kubáň). Živočišná výroba ohromně snížila stavy stád. Zásoby dřeva v sibiřské tajze jsou nejvyšší na světě, mnohem více se ale využívá lesních komplexů na severu evropské části.

Zatímco podmínky pro zemědělství jsou v Rusku nepříliš příznivé, nerostné bohatství je nezměrné. Jen málokterý stát světa disponuje tak obrovskými zásobami prakticky všech strategických surovin. Jsou to především paliva (východně od Uralu) a barevné kovy na Sibiři a v evropské části. Mnohá naleziště se ale nacházejí v extrémních podmínkách nejzasšího severu.  Zásadní význam má těžba ropy (3. místo na světě) a zemního plynu (třetina svět. produkce), ve velkých objemech se těží černé i hnědé uhlí. Rudy se těží zejména na Urale, méně na Sibiři (Norilsk). Dále se dobývá se např. železná ruda (5. na světě), měď, nikl, zinek, chrom, zlato, stříbro, rtuť, uran, platina atd., Rusko zcela ovládá zejm. trh s palladiem, nezbytným pro výrobu automobilových katalyzátorů. Z nerudných surovin je třeba zmínit i diamanty (2. na světě), síru, fosfáty, azbest, magnezit a tuhu. Téměř ve všech surovinách je Rusko, převážně díky své asijské části, soběstačné. Větší problémy než s těžbou má však země se zpracováním těchto surovin. Specifické postavení v rámci ekonomiky má vojensko-průmyslový komplex. Ten byl v dobách minulého režimu notně podporován a dodnes představuje jednu z nemnoha konkurenceschopných součástí ruské výroby. Chemickým oborům dominuje zpracování ropy. Rozsáhlý je textilní průmysl (Sankt Petěrburg, Ivanovo), stejně jako zpracování dřeva.

Doprava má vzhledem k extrémní rozloze země velmi důležitou úlohu. Zejména železnice (87 100 km) mají pravděpodobně největší přepravní intenzitu na světě. Síť silnic je také dlouhá, jejich kvalita ale není valná, zvláště pak v odlehlejších oblastech, dálnice chybí téměř úplně. Hustá je také síť ropovodů a plynovodů. Význam si udržuje i vodní doprava (četné průplavy), obrovský význam má i letecké spojení, zejména do oblastí na severu, kam nevedou žádné komunikace.

 

Historie. Historické území Ruska představuje především jeho evropskou část. Jeho územím táhly v minulosti kočovné kmeny jako Hunové, Avaři, Maďaři či Mongolové. Od 8. stol se zdejší slovanské obyvatelstvo zformovalo do prvního státního útvaru – Kyjevské Rusi. Kočovné mongolské kmeny (Tataři), zničily tento první stát a ovládly na více než sto let většinu jeho území. Fakticky byla mongolská nadvláda zlomena koncem 14. století.. Od této doby byla centrem nového státu Moskva. Po většinu následujících období se ruský stát snažil v bojích s okolními národy (Švédové, Poláci, Turci) proniknout blíže k Evropě, především k Baltskému a Černému moři. Roku 1667 byla k Rusku připojena levobřežní Ukrajina, vítězství v Severní válce přineslo Rusku roku 1721 Pobaltí. Účast na dělení Polska a války s Tureckem vytvořily do konce 18. století ruskou západní hranici. Souběžně s tím docházelo k pronikání na východ do liduprázdné Asie. Do konce 19. století vznikla ruská říše sahající hluboko do Evropy a na jih Asie. Po ruské revoluci 1917, kdy se v zemi ujal moci komunistický režim, došlo k osamostatněné některých neruských národů vyhlášením nezávislosti Finska, Polska, Litvy, Lotyšska, Estonska, zakavkazských republik, Ukrajiny a dalších. Sovětská rozpínavost však většinu těchto zemí brzy pohltila, mnohé ještě v meziválečném období, poslední pak během druhé světové války.

V letech 1922–91 se velmoc označovala jako Svaz sovětských socialistických republik (SSSR) a panoval v ní tuhý, mnohdy až diktátorský režim (nepředstavitelné represe ve 30. letech). Během 2. svět. války země ztratila přes 25 mil. obyvatel a utrpěla obrovské materiální ztráty, ale po jejím ukončení se Sovětský svaz stal jednou ze supervelmocí, ovládající velkou část Evropy a nepřímo i řadu zemí třetího světa. Postupný rozklad SSSR na konci studené války a emancipace jednotlivých svazových republik vyústily roku 1991 ve vyhlášení nezávislého Ruska (v čele s prezidentem Borisem Jelcinem) v hranicích bývalé Ruské sovětské federativní socialistické republiky. Rusko je zakládajícím členem SNS z prosince 1991 a přes značný pokles vlivu stále patří k rozhodujícím mocnostem světové politiky (mj. člen skupiny G8).

 

3. Cestovní ruch

Většina rozlehlého území nejsevernější země evroasijského kontinentu není příliš vhodná pro rekreační formy cestovního ruchu - převažující rovinatý terén, dlouhá zima, národnostní napětí na Kavkaze a málo rozvinutá infrastruktura služeb na většině území soustřeďuje pozornost návštěvníků (obvykle stále ještě organizovaných do skupin) do sítě středisek na evropské poměry nezvykle řídké, s kulturními a společenskými zajímavostmi, přičemž i zde cenová nabídka ne vždy odpovídá nabízené kvalitě služeb (Moskva).

 

Derbent, prastaré město na legendární Hedvábné stezce, dnes jedno z významných center Dagestánu a nejjižnější město Ruské federace (101 000 obyv.). Jeho počátky bývají spojovány s Alexandrem Velikým, ale původní osídlení je daleko starší. Zdejší citadela a opevněné staré město s památkami na perskou, arabskou a tureckou minulost jsou na seznamu UNESCO.

 

Ferapontov Monastyr, komplex pravoslavného kláštera ve Vologodské oblasti (sev. od Moskvy), založený v r. 1398 a od 17. stol. zachovaný v nezměněné podobě; jako ukázka ruské církevní architektury s cennou freskovou výzdobou byl zapsán na seznam UNESCO.

 

Jaroslavl, město na horním toku Volhy, 250 km sv. od Moskvy, jedno z nejstarších v Rusku (zal. r. 1010) a kdysi metropole samostatného knížectví (680 000 obyv.). Nejvýznamnější pamětihodností nevelkého centra, které bylo zapsáno na seznam UNESCO jako ukázka barokní urbanistické koncepce doby Kateřiny Veliké, je klášter Proměnění Páně, založený ve 12. stol.; kromě ústředního chrámu a tzv. Svaté brány vlastní i zajímavé sbírky umění a uměleckého řemesla.

 

Jekatěrinburg, za komunistické vlády Sverdlovsk, město na západním okraji Sibiře (1 400 000 obyv.), založené r. 1723 Petrem Velikým jako centrum těžby kovů na Urale a později významné středisko metalurgického průmyslu. Za bolševické revoluce zde byl internován car Mikuláš II. s rodinou; pod hrozbou blížících se čsl. legionářů byli všichni i s rodinným lékařem a personálem ve sklepě svého obydlí bolševiky povražděni (dnes pomník). Jako středisko výroby biologických zbraní byl v dobách SSSR zakázaným městem; právě nad ním byl v r. 1960 sestřelen Gary Powers s letadlem U-2, v r. 1979 bylo na 500 obyvatel zasaženo únikem antraxu z jedné z továren (kolem 100 jich zemřelo).

 

Karelija, autonomní oblast (172 400 km2), nárazníková oblast mezi Finskem a Ruskem a býv. Sovětským svazem. Při poslední revizi hranic v r. 1944 podstoupili Finové Rusku velkou část tohoto území. Oblast je téměř rovinatá s velkým množstvím jezerních kotlin, morénových valů, kam či oz (kruhové či podlouhlé vrcholy), bažin či řek. Turisté zpravidla míří na ostrov Kiži, kde je soustředěno několik desítek objektů lidové architektury a etnografie z celé Karélie (viz).

 

Katyň, vesnice ve Smolenské oblasti, u níž daly sovětské úřady v r. 1940 povraždit na 6 000 polských důstojníků, zajatých při napadení Polska v září 1939 (spolu s masakry na dalších 4 místech jejich počet činí 14 552 vojáků a příslušníků polské kulturní elity). Teprve v r. 1990 se Rusové oficiálně přiznali k zločinu svalovanému vždy na Němce, ale kauza byla uzavřena, aniž byl kdokoliv z ještě žijících účastníků volán k zodpovědnosti.

 

Kazaň, město na Volze, založené ve 13. stol. Tatary a až do r. 1552 středisko jejich nadvlády nad většinou evropského Ruska.; v dobách SSSR hlavní město loutkové autonomní republiky a nadále centrum snah o nezávislý Tatarstán (1 100 000 obyv.). Kromě památné, mnohokrát zničené a obnovené pevnosti (Kreml) s Blagověščenským chrámem (16. stol.), zapsané na seznamu UNESCO, jsou zde zajímavá muzea s tatarskou tématikou. Poutní místo

 

Kiži, ostrov na Oněžském jezeře (sv. od Petrohradu), ve 12. stol. osídlený ruskými kolonisty a proslavený souborem několika desítek jejich dřevěných staveb, především chrámů. Kromě ústředního chrámu Proměnění Páně se 22 kupolemi a chrámu P. Marie Ochránkyně (oba z 18. stol.) je zde i mnoho starších, ilustrujících vývoj ruské dřevěné architektury (kostelík Vzkříšení Lazara ze 14. stol. ad.). Ostrov, dnes skanzen doplněný o několik staveb z okolí, je pod záštitou UNESCO.

 

Moskva, hlavní město Ruska a od 12. stol., kdy byla založena, metropole ruského pravoslaví a symbol postupně budovaného impéria; jen v 18. a 19. stol. byl hlavním městem Petrohrad. Dnes nejvýznamnější hospodářské a kulturní centrum země (15 000 000 obyv.), honosící se množstvím památek (pod záštitou UNESCO).

Nejvíce pamětihodností je soustředěno v Kremlu, pevnosti nad říčkou Moskvou, obehnané mocnými cihlovými hradbami a věžemi (nejznámější je Spasská brána s orlojem). Ty chrání starobylou vládní rezidenci (dodnes sloužící svému účelu) s paláci a památnými chrámy z 15. a 16. stol.: Uspenským chrámem (Nanebevzetí P. Marie), Blagověščenským (Zvěstování P. Marie) a Archandělským, doprovázenými mohutnou raně barokní zvonicí sv. Ivana. Část paláců dnes slouží jako muzea; vynikající jsou poklady kremelské klenotnice. Před hradbami Kremlu se rozkládá Rudé náměstí, dějiště mnoha historických událostí, slavností i poprav; pitoreskní chrám Vasila Blaženého na jeho jv. straně připomíná oslavy dobytí Kazaně r. 1552 a velkolepé vojenské přehlídky zde probíhaly v carském i pozdějších obdobích (včetně proslulé pokořující přehlídky německých zajatců od Stalingradu).

Další památky, výstavné paláce i starobylé chrámy, se nacházejí na ploše celého velkoměsta, i když to samo, opakovaně ničené válkami a požáry (nakonec ještě za Napoleona v r. 1812), je většinou dílem 19. a 20. stol.; z poněkud provinční zástavby se širokými třídami a náměstími tu a tam strmí dominanty megalomanských staveb stalinistické éry socialistického realismu (Lomonosovova Univerzita), střídající se s moderními architekturami přelomu 20. a 21. stol. Mnoho pozoruhodných památek je v lokalitách postupně pohlcených městem; to platí jak pro kdysi osamělé středověké kláštery (Novoděvičij monastyr se slavným hřbitovem zapsaným na seznamu UNESCO, nebo Andrejevskij monastyr, kde žil malíř Andrej Rubljov), tak pro celé vesnice (např, Kolomenskoje s chrámem Proměnění Páně z r. 1532, taktéž na seznamu UNESCO).

Významná jsou i četná moskevská muzea a umělecké sbírky; Treťjakovská galerie, zaměřená na domácí umění, patří k nejvýznamnějším v zemi.

 

Murmansk, město při ústí řeky Koly do Barentsova moře založené za I. světové války a proslulé spíše svou polohou za polárním kruhem (největší město na světě za sev. polárním kruhem) a nedalekou vojenskou námořní základnou poljarnyj, než pamětihodnostmi (450 000 obyv.); několik muzeí přibližuje život v oblasti a její laponskou minulost.

 

Novgorod, od r. 1999 Vělikij Novgorod, nejstarší ze všech ruských měst (215 000 obyv.). Byl založen v 9. stol nad řekou Volchovem jako normanská pevnost a sídlo první ruské (normanské) dynastie. Ve středověku, okolními močály chráněn od tatarských nájezdů, vyvinul se ve svobodné město na způsob kupecké republiky s parlamentem, připomínající hanzovní města západního typu, ale v r. 1478 a znovu 1570 se stal se obětí moskevské rozpínavosti. Nejvýznamnější památky (pod záštitou UNESCO) jsou spjaty s obdobím samostatnosti: je to především opevněný Kreml s památným chrámem sv. Sofie (z r. 1050) a budovami metropolitní správy (muzeum). Z historických  staveb ve městě na druhém břehu řeky je významný tzv. Jaroslavův dvůr s nápadnými arkádami (17. stol.) a několika chrámy zdejších obchodních korporací (od 12. stol.); mnoho dalších je rozptýleno v okrajových čtvrtích města.

 

Nižnij Novgorod, za komunistické vlády Gorkij, významné hospodářské a správní centrum stejnojmenné oblasti (1 420 000 obyv.). Město na soutoku Volhy a Oky bylo založeno už v r. 1221 a díky svému opevnění bylo trvalou oporou proti Tatarům; důležitou roli hrálo i v pozdějších mocenských zápasech. Jeho historii připomíná především Kreml s opevněním ze 16. stol. a barokním Archangelským chrámem (17. stol.); kromě dalších chrámů a klášterů v samotném městě ji dokládají i různá muzea.

 

Petrohrad, správně Sankt Petěrburg, město při řece Něvě mezi Ladožským jezerem a Finským zálivem, založené Petrem Velikým r. 1703 a v následujících dvou staletích hlavní město impéria (4 660 000 obyv.); za komunistické vlády bylo přejmenováno na Leningrad. Vzhledem ke svému pozdnímu vzniku se může pochlubit teprve památkami z období baroka a klasicismu, ale díky jejich množství a nádheře patří k nejvýznamnějším kulturně historickým metropolím v Rusku (pod záštitou (UNESCO). Těžké škody mu způsobila II. světová válka; za 872 dní trvající německé blokády města zemřelo na 500 tisíc až jeden milion obyvatel hlady a podchlazením.

Nejstarší historické objekty jsou spjaty s Petropavlovskou pevností; ta se honosí, kromě několika muzeí, především katedrálou sv. Petra a Pavla z. l. 1712–33, od 18. stol. sloužící i jako pohřební chrám ruských vladařů. Samotné město, založené na protějším břehu Něvy, bylo budováno podle koncepce obrážející Petrův obdiv k Amsterdamu: na síti soustředných půlkruhových kanálů, protínaných ulicemi paprsčitě se rozbíhajícími od paláce Admirality (zal. 1712, přestavěn klasicistně poč. 19. stol.). Nejdůležitější z nich, Něvský prospekt, je lemován desítkami paláců, chrámů (Kazaňská katedrála, 1801–11) a dalších významných  staveb. Poněkud stranou je komplex vládních budov při Palácovém náměstí, především barokní Zimní palác (1754–62) s budovami Ermitáže, dnes sídlo stejnojmenného muzea výtvarného umění, patřícího k největším na světě. Neméně slavné jsou sbírky Ruského muzea v nedalekém Michajlovském paláci a četná muzea i veřejnosti přístupné sakrální objekty - klášter Smolnyj (1808), klášter s chrámem  Alexandra Něvského (17.–18. stol.), Izakijevský chrám (1818–59) a další. Smutným mementem příštím generacím je Piskarevský hřbitov s masovými hroby obětí blokády.

K širšímu okolí Petrohradu patří i známá námořní pevnost Kronštadt a především velkolepé venkovské rezidence panovníků i nejvyšší šlechty, obklopené nádhernými barokními parky s fontánami a vodotrysky, kultivovanou zelení a romantickými stavbami; nejvýznamnější jsou Petrodvorec a Carské Selo (Puškino).

 

Pjatigorsk, proslulé lázně a letovisko při severním úpatí Kavkazu (140 000 obyv.), založené r. 1803 nad léčivými prameny a oblíbené u petrohradské vyšší společnosti. Pobývala tu řada literátů, vědců i umělců, M. J. Lermontov zde v r. 1841 byl zabit při souboji.

 

Předkavkazsko (Kislovodsk,Pjatigorsk, Železnovodsk, Miněralnyje Vody)

 

Pskov, historické město v jižním cípu stejnojmenného jezera (205 000 obyv.). Jeho chloubou je středověký Kremlkatedrálou Nejsvětější Trojice (zal. 1113, přestav. v 17. stol.), ale o někdejší slávě Pskova svědčí množství chrámů a klášterů v celém městě; mezi nimi Mirožský klášter s chrámem Proměnění Páně s freskami ze 12. stol. (pod záštitou UNESCO).

 

Rjazaň, starobylé město jv. od Moskvy, založené už r. 1095 a ve středověku sídlo samostatného knížectví (516 000 obyv.). Kromě starobylého Kremlu (11. stol.) pochází většina významných budov až z doby po skončení tatarských nájezdů - Archandělský a Uspenský chrám (z 16. a 17. stol.), palác býv. Dvorské rady (obnovený poč. 19. stol.) aj.

 

Rostov na Donu, poměrně mladé velkoměsto a středisko stejnojmenné oblasti, založené v ústí Donu v r. 1749 (1 050 000 obyv.). Historické památky, jimiž by se mohlo pochlubit, nemá;katedrála sv. Alexandra Něvského a další církevní stavby byly strženy za bolševického režimu.

 

Sergiev Posad, za komunistické vlády Zagorsk, město vzniklé v blízkosti opevněného kláštera (tzv. lavry) z počátku 14. stol. (115 000 obyv.). Sám klášter (Trojicko-Sergejevská lavra), dosud činný, představuje soubor rozmanitých chrámů, kaplí a dalších staveb s ústředním chrámem Nejsv. Trojice (1420) a katedrálou Nanebevzetí P. Marie z r. 1585 (Uspenský chrám); pozoruhodná jsou i zdejší muzea. Areál je na seznamu chráněných památek UNESCO.

 

Soči, známé letovisko na černomořském pobřeží (330 000 obyv.), disponující rozsáhlými oblázkovými plážemi a oblíbené i jako základna výletů do okolních hor. Předpokládané dějiště zimních olympijských her v r. 2014 .

 

Soloveckije ostrova, souostroví v Bílém moři záp. od Archangelska, spjaté s existencí kdysi významného kláštera (zal. kol. r. 1430), v r. 1923 proměněného v jeden z nejhorších sovětských koncentráků, v němž zahynulo přes milión vězňů (dnes pod záštitou UNESCO); sadistické metody zdejších bachařů popisuje A. Solženicyn v jedné pasáži svého Souostroví Gulag.

 

Suzdal, dnes poklidné městečko nedaleko Vladimiru (12 000 obyv.), zmiňované už v r. 1024 a spolu s Vladimirem kdysi významné centrum samostatného knížectví; po podmanění moskevskými vládci v r. 1392 i nadále jedno z hlavních center ruského pravoslaví. Zdobí je na 30 bohatě vyzdobených románských i pozdějších chrámů pod záštitou UNESCO, zčásti v opevněném Kremlukatedrálou Narození P. Marie založenou už v r, 1220 (Rožděsvěnskij chram), zčásti při zhruba 700 m dlouhé, dalšími svatyněmi a kláštery lemované hlavní ulici vedoucí ke klášteru sv. Euthymia (Spaso-Evfiemskij monastyr) ze 14.–17. stol.

 

Tula, město ve středním Rusku (550 000 obyv.), zajímavé spíše svou zbrojířskou tradicí a výrobou samovarů (od 16. stol.), než historickými památkami. Zde dislokovaná elitní výsadková divize sehrála významnou roli v potlačení komunistického puče proti M. Gorbačovovi v r. 1991.

 

Vladimir, prastaré město založené kijevskými knížaty v r. 1108, poté až do 15. stol. metropole samostatného Suzdalsko-vladimirského knížectví. Dnes důležité hospodářské a kulturní centrum stejnojmenné oblasti (350 000 obyv.). K nejvýznamnějším památkám (pod záštitou UNESCO) patří katedrála Nanebevzetí P. Marie (Uspenskij chram) ze 12. stol., až do r. 1930 se honosící tzv. Vladimirskou Bohorodičkou z r. 1390, nejslavnější z ruských mariánských ikon (nyní v Treťjakovské galerii v Moskvě), a nedaleký chrám sv. Dmitrie z r. 1197, jehož bohatá sochařská výzdoba soupeří s nejkrásnějšími románskými chrámy ve Francii a Itálii.

 

Volgograd, původně Caricyn, průmyslové město na dolním toku Volhy (1 000 000 obyv.). Jméno Stalingrad, užívané za diktátorovy vlády, se stalo synonymem jedné z přelomových bitev II. světové války. Na podzim r. 1942 se zde Rudé armádě podařilo obklíčit německou 6. armádu o síle 290 tisíc mužů a 31. ledna 1943 ji donutit ke kapitulaci; ruský nápor a extrémní mrazy přežilo zhruba 100 tisíc Němců, ale zhruba jen 6 tisíc se jich po útrapách 10letého zajetí vrátilo domů. Ztráty na ruské straně činily přes milion padlých. Zcela zničené město bylo obnoveno po r. 1945.

 

4 O lidech a jejich životě

Typické povahové rysy. Rusové jsou obvykle dobrosrdeční, v soukromí vám rádi pomohou, jsou citliví na diskuse o politických a sociálních podmínkách, např. o nedostatku západního pohodlí. Zčásti přetrvávají úřední mašinérie vyžaduje kontakty odměřené jednání as čas. Doba se však hodně změnila a Rusové se značně přizpůsobili a implementovali mnohé z západní civilizace.

Národní gastronomie. Strava odráží obrovskou rozlohu a multikulturu. Často drsné venkovské podmínky s dostatkem ryb, drůbeže, hub nebo lesních plodů v kombinaci s obilím či prosem vytvářejí základní rozmanitost a bohatost stravy. Od Mongolů a Tatarů převzali postupy grilování masa a zákysů, koření má nádech Orientu; od 16. stol. si ruská šlechta potrpěla na nejrůznější pochoutky dovážené sem ze západu (máslo, kysaná smetana, sladké pečivo, saláty, čokoláda, zmrzlina, ale také vína a likéry).

Důležitou roli mají polévky boršč (řepná a zelná polévka s kousky vařeného hovězího), rassolnik, soljanka (zelná polévka), okrjoška (vychlazená letní polévka s okurky a cibulí s vejci), od 18. stol. doplňované evropskou a středoasijskou kuchyní. Z tradiční kuchyně jmenujme pelmeni (náplň různých druhů masa v tenkém těstě), blini (ruské placky se sladkou, pikantní nebo kaviárovou náplní), šašlyk (jistý druh kebabu - marinované maso s kousky cibule grilované na špízu), Stroganov (hovězí svíčková v omáčce z kyselé smetany, cibule a hub), kotleti po kievski (vykostěná kuřecí prsíčka naplněná rozpuštěným máslem)

Z nápojů se dříve pil jemně alkoholický kvas, vařená zelná šťáva či stavljennyj mjod, na stole nesmí chybět čaj, minerální voda, ale také vodka (pije se na ex), v poslední době nahrazovaná pivem. Místní vína jsou různorodá, ale nepravidelně dodávaná.

Dárky pro Vaše milé. Okruh se dnes soustřeďuje na tradiční řemeslné ručně malované a vyráběné výrobky, panenky, matrojšky, kaviár, vodku, jantar, středoasijské koberce či kožešiny. Zboží, které má nějakou kulturní či historickou hodnotu může být na hranicích zabaveno.

 

5. Praktické informace

Doprava. Vzdušnými přístavy do země pro většinu návštěvníků jsou letiště Šeremetěvo II v Moskvě a Pulkovo II v St. Petěrburgu, odtud se také dostanete do stovek měst po celém Rusku. Bezpečnost letů může být problémem, přetrvávají potíže s údržbou letadel a dodržováním letových řádů. Máte-li možnost výběru, použijte raději domácí linky certifikované pro mezinárodní lety,kde je úroveň služeb obecně lepší.

Přeprava vlakem je obecně pohodlnější a lze ji doporučit na delší vzdálenosti (v lůžkové nebo lehátkové verzi), k sezení existuje pouze jedna třída. Smíšená kupé pro ženy i muže bývají pravidlem.

Výkonné systémy metra v Moskvě, St. Petěrburgu a v několika dalších velkých městech vhodně doplňuje městská tramvajová, trolejbusová nebo autobusová síť. Jízdné není drahé ani v pouličním taxíku (oficiálním nebo „černým“), pokud si je dopředu objednáte a sjednáte cenu přepravy.

Cesta vlastním autem do Ruska stále podléhá režimu předkládání podrobných denních plánů cest vč. přestávek a doloženou rezervací hotelů, abyste dostali vízum; přidejte mezinárodní řidičský průkaz se vsuvkou v ruském jazyce, doklad o pojištění, veškerou dokumentaci o vašem vozidle. Pohonné hmoty (a natož vyšší kvality) nemusíte vždy sehnat, čerpací stanice jsou zvláště mimo města od sebe dost vzdálená, úroveň povrchu silnic dle našich norem není vysoká, … a již víte proč do Ruska nejezdit vlastním vozem. Natož, aby se vám něco stalo, nebo vás zastavila policie či někdo, kdo se tak tváří (a není jim).

Ubytování. Ve velkých městech naleznete zastoupení většiny světových hotelových řetězců, potvrzená hotelová rezervace bývá jedním z předpokladů pro udělení víza. Organizace hostitelských rodin HOFA zajišťuje ubytování v ruských rodinách. V menších sídlech či mimo ně se raději dopředu informujte o kvalitě ubytování, příp. si jej před zaplacením (nemáte-li rezervaci) prohlédněte.

Trestná činnost a krádeže. Bezpečnostní situace stále není uspokojivá, i když se hodně zlepšila; nezapleťte se s prodavači na černém trhu či nelegálními směnárníky, v zemi přetrvává určitý stupeň byrokracie, politické motivy jednání určitých skupin mohou vést k násilným činům značného rozsahu, ke kterým se náhodně může turista zaplést. Běžná opatření proti drobné trestné činnosti a krádežím jsou rozumná. Příp. ztrátu neprodleně ohlašte na policii. Nevozte s sebou drahé kufry ani jejich obsah, oblékejte se neokázale - cizinci mohou být potencionálními zdroji vlastnictví, neodkrývejte mnoho osobních informací.

Lékařská péče. Stále trpí nedostatečným moderním vybavením a léčivy. Před cestou se vyplatí uzavřít plné krytí zdravotního pojištěn a sebou si vzít veškeré potřebné léky. Úroveň jednotlivých zdravotnických zařízení je různorodá, ambasáda či konzulát vám může doporučit kvalitnější nemocnici – mějte na paměti, že zákroky v těchto zařízeních se platí v západních sazbách a cash předem.

K lékům přibalte základní toaletní věci (např. tampóny, holicí žiletky, antikoncepci), náhradní brýle či kontaktní čočky, bývají drahé a ne vždy dostupné. Ne všechno jídlo bývá hygienicky nezávadné – na jihu země se občas objevuje úplavice, průjem, vodní zdroje v Moskvě a St. Pětěrburgu jsou údajně nakaženy organismem Giardia lambia (může způsobit žaludeční křeče, zvracení a průjem), kupujte raději balenou vodu nebo ji převařte.

Noviny. Kommersant, Děllovoj Mir či Izvěstija patří mezi hlavní moskevské deníky, v hotelích a vybrané síti novinových stánků najdete zahraniční deníky a anglicky psané deníky Moscow Times, Moscow Tribune, měsíčník Moscow Business Guide; v Sankt Peterburgu přečtěte St. Peterburg Times a Dělovoj Peterburg

 

Internetové odkazy:

www.bedekr.cz/staty/Evropa/Rusko/

atlas.netway.cz/evropa/rusko.htm

www.businessinfo.cz/cz/rubrika/rusko

 

Diplomatická zastoupení:

Velvyslanectví České republiky v Rusku

(Posolstvo Češskoj Respubliki)

ul. J. Fučíka 12/14, Moskva

tel.: 007495/2510544-5, 2510540-43, fax: 007495/2501523

e-mail: moscow@embassy.mzv.cz, www.mzv.cz/moscow

V Sankt Petěrburgu, Jekatěrinburgu a Chanty-Mansijsku působí Generální konzluláty

 

České centrum Moskva

ul. J.Fučíka 12-14, Moskva

tel. 007495/6889515, 2505375, 9334668, fax: 007495/2514836

e-mail: ccmoskva@czech.cz, www.czcenter.ru

 

Velvyslanectví Ruské federace

nám. Pod Kaštany 1, Praha 6-Bubeneč

tel. 233 374 100, 233 375 358, fax: 233 377 235

e-mail: embrus@tiscali.cz, www.czech.mid.ru

Nahoru Domů Mapa webu
toolbar
© 2011 - 2014 Toulky Evropou.cz
SEO
powered by:
CK Toulky Evropou
Domů
no flash