MOLDAVSKÁ REPUBLIKA
 |
|
Obr.01
|
|
 |
|
Obr.02
|
|
 |
|
Obr.03
|
|
 |
|
Obr.04
|
|
 |
|
Obr.05
|
|
 |
|
Obr.06
|
|
 |
|
Obr.07
|
|
 |
|
Obr.08
|
|
 |
|
Obr.09
|
|
 |
|
Obr.10
|
|
 |
|
Obr.11
|
|
 |
|
Obr.12
|
|
 |
|
Obr.13
|
|
 |
|
Obr.14
|
|
 |
|
Obr.15
|
|
 |
|
Obr.16
|
|
 |
|
Obr.17
|
|
 |
|
Obr.18
|
|
 |
|
Obr.19
|
|
 |
|
Obr.20
|
|
 |
|
Obr.21
|
|
 |
|
Obr.22
|
|
 |
|
Obr.23
|
|
 |
|
Obr.24
|
|
 |
|
Obr.25
|
|
 |
|
Obr.26
|
|
 |
|
Obr.27
|
|
 |
|
Obr.28
|
|
 |
|
Obr.29
|
|
 |
|
Obr.30
|
|
 |
|
Obr.31
|
|
 |
|
Obr.32
|
|
MOLDAVSKÁ REPUBLIKA, východoevropský stát s necelými 3,5 miliony obyvatel. Vznikla po rozpadu Sovětského svazu, je nejchudší oblastí bývalého sovětského impéria a turisty nejméně navštěvovanou oblastí Evropy, návštěvu směřujte hlavně do období říjnových vinobraní.
Přesto je to země slavných rodáků, např. jednoho z nejslavnějších klavíristů historie Antona Rubinsteina, nebo pěvkyně milánské La Scaly Marie Biesu, meziválečnou operní hvězdou byla Marie Cebotari. Rovněž Eugen Doga, autor hudby k zahajovacímu i závěrečnému ceremoniálu olympijských her v Moskvě 1980. Ve své době byla populární hvězdou pop musik i moldavská rodačka Sofia Rotaru. Můžeme pokračovat filmovým režisérem Emilem Loteanu, režisérem slavného filmu Cikáni jdou do nebe z roku 1975. V Moldavsku se narodil významný ruský architekt Alexej Ščusev, klíčový představitel architektury stalinské éry, jeho nejznámější stavbou je Leninovo mauzoleum v Moskvě.
Na území Moldavska se nachází pouze jedna památka UNESCO – část z 2.280 kilometrů dlouhého Struveho geodetického oblouku - řetězec triangulačních bodů vybudovaný napříč deseti státy od norského Hammerfestu až k Černému moři.
Kišiněv, rušné a příjemné hlavní město země se pyšní množstvím zeleně ve svých parcích, četnými jezery i širokými bulváry. Třída Štěpána Velikého (obrázek 1, pojmenovaná po moldavském knížeti) protíná náměstí Velkého národního shromáždění, kolem něhož stojí historické i moderní, administrativní, bankovní i kulturní budovy (2-9). Objevíme tu sídlo prezidenta, budovu vlády i parlamentu (3). Rozložení ulic věrně kopíruje oblíbenou sovětskou čtvercovou síť. Během intenzivního leteckého bombardování byla většina historických budov zničena, proto zde za návštěvu stojí spíše muzea (10-13) a hezké městské parky (14-15). Město je zasazeno do malebného údolí říčky Bâc. V roce 1812 se stal Kišiněv i s Moldavskem částí ruského impéria. Počátkem 20. století zde také žila výrazná židovská komunita, dnes jich je tu pouze několik procent z celkového počtu obyvatel. Většinu populace tvoří Moldavané, Rusové a Ukrajinci.
Zúčastnili jsme se zde mezinárodního veletrhu cestovního ruchu; od těch našich se lišil menším počtem tuzemských cestovních kanceláří, které doplňovaly ty z okolního regionu, především z Rumunska, ale o to s větším folklorem, možností nákupů i netradičních suvenýrů (16-17),... a příjemnými děvčaty (18). Nechyběl ani večírek s volbou Miss cestovního ruchu (19-21).
Vinařství Cricova (22-27) mile překvapilo – najednou se octnete zcela v jiné světě; všude čisto, dýchne na vás kus nedávné historie, která začíná teprve rokem 1952 – dnes součást moldavských národních dějin. Závod se pyšní šumivým vínem vyrobeným podle francouzské klasické metody. Sklepy jsou pozůstatkem důlní těžby kamene – ze zdejšího vápence bylo vybudováno mnoho budov v zemi. Někde se vápenec stále těží, sklepní areál se tedy dále rozrůstá. Délka sklepů činí cca 120 km, některé se nacházejí i 80 metrů hluboko v podzemí – uliční labyrint má své dopravní značky, světelné semafory i názvy ulic s neobvyklými názvy, které odpovídají názvům vína: Cabernet, Feteasca, Sauvignon Dionis ad. Zraje zde až 30 milionů litrů vína a šest milionů lahví šampaňského typu klasickou francouzskou technologií – „Methode Champenoise", dokvašením nápoje v láhvi s následným zráním „cuvee" v horizontálním stavu po dobu nejméně tří let. Pod zemí je i unikátní vinotéka s více než milionem lahví archivních vín, včetně kolekce Hermana Göringa, nebo s nejstarší zachovalou lahví originální Becherovky vyrobené v roce 1902 a neopakovatelné výjimečné degustační sály. V roce 2002 byly unikátní sklepy a vinotéka prohlášeny za objekt národního a kulturního dědictví Republiky Moldova. Ročně navštíví zdejší sklepy více než sto tisíc milovníků vína z celého světa.
Podněsterská moldavská sovětská socialistická republika – návštěva samozvaného státu (žádný suverénní stát na světě ji neuznává,... dokonce ani Rusko, které sem však dodává vojenskou a ekonomickou pomoc), rozkládající se jako nudle na levém břehu řeky Dněstr mezi Moldavskem a Ukrajinou s vlastními zákonodárnými orgány, soudy, policií i penězi - auta mají vlastní SPZ.
Je pravda, že poté, co přejedete řeku Dněstr si budete připadat, že jste se vrátili v čase do nedávné minulosti, která svoji historii vůbec nezastírá. Objeví se více obřích bilbordů s prosovětsky orientovanými hesly, na ulicích narazíte na sochy Lenina a dalších komunistických pohlavárů a komunistické symboly, státní znak i červená vlajka se zeleným pruhem, srpem, kladivem a hvězdou v levém horním rohu. To vše představuje země, která se roku 1990 odtrhla od Moldávie. Na úzkém pásu země naleznete pestrou směsici národností – Moldavané, Ukrajinci a pochopitelně i Rusové. Většina obyvatel tíhla k Rusku, přece jenom určitá jistota v době fungování Sovětského svazu... a najednou skok do nejisté budoucnosti!
Podněstří má i svoji vlastní měnu – podněsterský rubl – platí právě jenom zde a je to jeden z mála zajímavých suvenýrů, které si můžete odvézt – při příležitosti 25. výročí vlastní měny existují i plastové žetony, které mezi kamarády vydávám za ruské bitcoiny😊
Na hranicích vyplníte registraci (Migration Card), která vás opravňuje vstoupit na její území na předem daný časový úsek – u tranzitu právě 10 hodin, což však zcela na prohlídku země stačí.
Památek moc nehledejte: hlavní město Tiraspol (28-32) protíná jedna dlouhá hlavní Gagarinova třída, na které naleznete zelené plochy, které střídají minulé i stávající odkazy na bývalou vojenskou slávu země v podobě tanku, soch Lenina, velkých vládních budov z doby Moldavské ASSR. Nejen na bankovkách naleznete sochu ruského generála a knížete Alexandra Suvorova, který Tiraspol roku 1792 založil. Na okraji města jsme zavítali do továrny na „černé zlato", delikatesu pro nejbohatší – kaviár a také likérku Kvint, kde vyrábějí nejlepší koňak mimo francouzský region Cognac.
