učitel |
(věčný) žák |
Již světoznámý český antropolog a lékař Aleš Hrdlička (1869-1943) definoval
Tři všeobecné zákony šíření lidstva:
|
Vodopády Iguaçu (španělsky Cataratas del Iguazú, portugalsky Cataratas do Iguaçu, v jazyce místních indiánů Guarani Velká Voda) představují největší systém vodopádů na Zemi. Leží na řece Iguaçu na hranicích mezi Argentinou a Brazílií, nedaleko soutoku s veletokem Paraná. Voda se zde v přepadu dlouhém asi 2,7 km řítí přes okraj lávové plošiny do hloubky asi 70 metrů a překonává mocný geologický zlom vymezující okraj Brazilské vysočiny. V období dešťů činí průtok asi 6500 m³/s vody, voda stéká dolů až ve 270 samostatných vodopádech, v období sucha klesá průtok na 300 m³/s a vodopádů je asi 150. Největším vodopádem jsou Ďáblova ústa (Ďáblův chřtán).
Existuje ovšem i romantická legenda o původu vodopádů: to se chtěl Bůh oženit s krásnou indiánkou jménem Naipí; ta jej však odmítala a uprchla se svým milencem jménem Tarobá na dřevěné kanoi. Bůh to však zjistil, pochopitelně, že se naštval a svým hněvem vytvořil trhlinu v řece, po které prchající milenci pluli. No a když se k trhlině přiblížili, voda je smetla z okraje a kde je jim konec se nejspíš již nikdy nedozvíme
Oba státy, na jejichž hranicích vodopády leží, okolo nich vytyčily rozsáhlé národní parky, Parque Nacional Iguazú na argentinské straně a Parque Nacional do Iguaçu na brazilské straně, chránící jak vodopády, tak okolí tvořené z velké části zachovaným pralesem.
Vodopády jsou hojně navštěvovány turisty, pro něž byly zbudovány speciální lávky a pozorovatelny. K malebnosti vodopádů přispívá fakt, že vodopádová hrana je různě zakřivená a nesouvislá, takže celek je tvořen právě několika sty dílčích vodopádů, které byly s oběma přilehlými parky zařazeny již v roce 1984 na seznam přírodního světového dědictví UNESCO. Zahrály i na slavných filmových plátnech, např. ve filmech Indiana Jomes a Království křišťálové lebky, Miami Vice nebo v Bondovce Moonraker.
Kolem vodopádů můžete procházet v různých výškových i směrových úrovních nebo se nechat zlákat na vodní safari - řádně propláchnutá košile či tričko, ohlušující a drtivá síla vody vás vtáhne do děje příběhu. Lepší pohled na vodopády je z brazilské strany, odkud jsou vidět v celé šíři, větší část vodopádů patří naopak Argentině. Zlatým hřebem návštěvy je Garganta del Diablo, nebo-li již zmiňovaný 82 metrů vysoký a 150 metrů široký Ďáblův chřtán: rokle ve tvaru písmene U, do které ze tří stran přepadává s ohlušujícím rámusem tisíce kubických metrů vody, vystupující vodní tříšť nedovolí dohlédnout na dno a pochopíte, proč místní indiáni po staletí věřili, že tam dole je vstup do pekla.
Poměrně blízko vodopádů leží tři větší města, každé v jiném státě. V Brazílii to je Foz do Iguaçu, kam přilétají návštěvníci vodopádů z celého světa, obvykle přes jiné brazilské letiště. Po krátké jízdě od vodopádů lze dorazit do Puerto Argentino, které je známé většími nákupními možnostmi.
Totéž lze uvést i o paraguayském městě Ciudad del Este, po desetiletí známém jako Puerto Stroessner, které leží na druhém břehu řeky Paraná. Jede se do něho přes most z Brazílie. Své jméno mělo město dle diktátora Alfredo Stroessnera, který vládl Paraguayi 35 let, nakonec však skončil ve vyhnanství ve státě Paraná v Brazílii.
Nedaleko odtud se nachází obrovská přehradní nádrž Itaipú na řece Paraná, donedávna největší přehrada a vodní elektrárna na světě. Má 18 turbín po 700 MW, celkový její výkon je tedy 12600 MW. Jde o společný brazilsko-paraguayský projekt. Elektrický proud je do Brazílie rozváděn vedením o napětí 1500 kV, překvapivě stejnosměrným.
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Igua%C3%A7u_(vodop%C3%A1dy)
redakčně upraveno
© 2011 - 2024 Toulky Evropou.cz |